nam vcera v praci napsali, ze doma budem nejmin do cervence. Hurá.

Bych se zbláznila...

Za tohle se má demonstrovat!

Tuhle jsem se bavila s příbuzným (manžel sestry mého muže) a mají sedmiletou dceru. Ptám se ho: “jak to zvládáš?” A on: “hele, já už ani nemluvím. Jsem vyřízený.” On je totiž na HO, dcera s ním doma a máma chodí do práce. A ten jejich den, který už trvá více jak půl roku, je, že on se snaží pracovat a potřebuje alespoň trochu klidu. Dcera je hyperaktivní, tak by vykecala člověku díru do hlavy a o to více chce po tátovi kontakt, když se nemůže vykecat s kamarády. Takže on otrávený. Dcera otrávená, protože táta jí často říká: “brouku teď ne, musím tu něco dodělat.” A večer, když přijde máma z práce a Verča je nevybouřená, tak už mezi futry na ni nalítne a chce společnost. Máma unavená z práce, taky by chtěla chvíli klidu. Táta zavřený v ložnici, aby měl na práci alespoň trochu klidu, i když klid je to relativní. Přes den uvařil, ale už pak potřeboval pracovat, takže školní záležitosti dělá máma s Verčou večer. Takže on otrávený, dcera otrávená, máma taky. Ta nemá ani půl hodiny klidu, když přijde z práce.

Takto mi to vysvětloval. Když jsem ho viděla, vypadal jako mrtvola.

Prý, když byl sníh, Verča chodila alespoň sáňkovat za barák (mají tam nějaký menší svah), tak měl trochu úplného klidu na práci. Teď ji to venku nebaví, tak je spíše doma.

Dle mého názoru, kdyby vzal Verču na hodinu ven za kamarády do parku, tak by se tam trochu vyřádili a možná by mu pak dala více pokoj. Ale to jsem mu neříkala, nechtěla jsem ho prudit. Ale ten jejich případ dle mě není ojedinělý, pak nemají mít rodiny psychické problémy. Bylo mi ho líto, vlastně jich všech třech.

takovej blbej dotaz, ta sedmiletá dcera je jedináček?

Problem je v narizenich vlady, nikoli v tzv. koronaviru...

Ta věta z druhého odstavce článku se dá dvojsmyslně vykládat. Já, starý dědek, mám také tři děti ve věku od 30 do 44 let a pandemie se u mne nijak negativně neprojevuje.

Čím víc je člověk rozmazlenější, tím víc trpí okolnostmi kolem pandemie.

3 350 000 tisíc lidí má nervy, to je vymaštěná populace!

Zato vaším příspěvkem jste vlastní absenci nervové soustavy (včetně mozku) prokázal dokonale.

Každý třetí? Tak ještě že jsem první nebo druhý..

1. Neuvěřitelné, jaký příspěvek se ještě dnes může stát topem - to je pro řadu rozumně myslících jeden z důvodu šoku, deprese. Máte kolem sebe oběti nad 40, máte kolem sebe lidi, z kterých ta nemoc udělala trosky a nějaký blázen sem opět napíše, jak všichni trpíme kvůli tomu, když někdo umře v 95 a ostatní mohou normálně žít. Vážně má pořád cenu někomu vysvětlovat, jak se to nabaluje, jak při kolapsu zdravotnictví dochází k úmrtí na cokoliv, co potřebuje doktora a že nelze izolovat několik milionů lidí. Neuvěřitelné a to už je spíše totální hloupost, než názor.

2. Každá krize přináší psychické i existenční problémy, hlavně, když udeří do rozmazlené společnosti. Hurikán, zemětřesení, tsunami, suchá, požáry - tohle je jen další a mimořádná výzva. Kdo poctivě poslouchal příběhy svých prarodičů, svých rodičů, tak by se musel dnes stydět brečení řady rozmazlenců, že nemohou jet na hory, jít na kávičku apod. I život v našem locdownu je mnohem snesitelnější, než normální život řady lidí na této planetě.

3. Je to na nás. Od jara minulého roku máme jasné důkazy. Opatření fungují, pokud se dodržují. To, že nás národ začne něco dodržovat, až když je zle je druhá věc. Během dvou týdnů vždy začíná pandemie slábnout - jinými slovy, kdybychom už dávno dokázali všichni na dva týdny dřepět doma, bylo to dávno pryč, místo měsíce trvající partyzánské války.

4. Pro psychické zdraví je nejlepší přijmout realitu, chovat se racionálně, naopak, hledání nepřátel, popírání toho, co je zřejmě, hledání spiknutí, nafukování utrpení, to vše je cesta do pekel.

Zní to hezky, ale ne každý si to přečte.

Eskalace psychických problémů. V pandemii duševně trpí každý člen vlády.