V zásadě ano. Zvyšují se tresty za zvlášť odporné násilné zločiny.
Naopak drobné, zvláště neúmyslné trestné činy by mohly být vykoupeny bez toho, že by pachatel trávil část života za mřížemi.
Zde však shoda končí. Podobně jako u silničního zákona, který má nově určit pravidla hry zvané jízda na silnici, i tady platí: co poslanec, to názor. Jak by ne, tady se píší pravidla hry s názvem život.
Už ve čtvrteční debatě se ozvaly zpochybňující hlasy. Vezměme nejvážnější: Neměl by zákon počítat se snížením trestní odpovědnosti u "dětských" zločinců? Otřesné vraždy tomu v poslední době naklonily veřejné mínění.
Křesťany zase děsí představa, že eutanazie by mohla být soudci posuzována mírněji než vražda. Ačkoliv zákoník směřuje k přísnějším trestům pro hrubé zločince, ti, kdo někoho znásilní, aniž použijí zbraně, by mohli být souzeni mírněji než teď.
S pochybami vystoupili i právníci. Někteří se domnívají, že když se upustí od zkoumání takzvané společenské nebezpečnosti, bude se soudcům soudit hůře.
Připomínek je tolik a jsou natolik závažné, že se skoro zdá, že práce na novém zákoníku byla zbytečná. Že místo o historické chvíli by měli poslanci mluvit o historickém fiasku.
Nebuďme však nespravedliví a věřme, že po připomínkách budeme mít nejlepší možný ze všech trestních zákoníků. Zároveň však nedoufejme, že vyřeší hlavní problémy justice: pomalost, nízkou důvěryhodnost a samostatnost soudců. Nedostupnost spravedlnosti. Pokud s tímhle nedokáže stát něco udělat, sebelepší trestní zákoník zůstane slohovou prací.