Čin šestadvacetiletého prodavače ovoce a zeleniny Mohameda Bouaziziho z Tuniska, který se upálil 17. prosince na protest kvůli špatným životním podmínkám v zemi (úřady mu odebraly licenci k prodeji) probudil i v ostatních obyvatel muslimských států nečekaný vzdor, se kterým vyrazili do ulic bojovat za svá práva.
Vlna protestů smetla dlouholeté vůdce severoafrického Tuniska a Egypta, v Jordánsku přiměla krále k jmenování nové vlády a v Jemenu musel tamní prezident slíbit, že už nebude znovu kandidovat.
IRÁKMenší protivládní demonstrace začaly i v Íráku, kde protestující požadovali lepší životní podmínky a kritizovali politiky. Premiér Núrí Málikí pak oznámil, že se v roce 2014 již nebude kandidovat v parlamentních volbách. |
Rozvášnění demonstranti, kteří pocházejí hlavně z řad studentů, státních zaměstnanců a mládeže, se začali v té které zemi svolávat různě. Třeba pomocí mobilů a internetových sociálních sítí Twitteru a Facebooku.
Vlády některých zemí proti nespokojeným občanům zasáhly ostře. Dosud si střety demonstrantů s bezpečnostními složkami vyžádaly přes 730 obětí.
Kupříkladu v Tunisku, kde to všechno začalo, zemřelo 219 lidí a dalších více než pět set lidí utrpělo zranění. Autoritářský prezident Zín Abidín bin Alí, jenž byl v čele země od listopadu 1987, vzdoroval až do poloviny ledna letošního roku. Po rezignaci a útěku do Saúdské Arábie na něj byl vydán mezinárodní zatykač kvůli krádežím a nelegálnímu vývozu peněz do zahraničí.
Bývalý Tuniský prezident, Zine al Abidine Ben Ali
Protesty v Tunisu (24. ledna 2011)
I v sousedním Alžírsku se protestovalo už loni v prosinci, především kvůli vysokým cenám potravin. Další velké protesty v lednu už Alžířané zaměřili přímo proti prezidentu Abdal Azízi Buteflikovi, jenž zemi vládne dvanáct let. Zahynulo osm lidí a přes osm set bylo zraněno. Vláda zatím slíbila zrušit dlouholetý výjimečný stav.
Na demonstrace tisíců jordánských občanů v ulicích metropole Ammánu zareagoval Král Abdalláh II., jenž je u moci stejně dlouho jako Buteflika, zrušením parlamentu. Čerstvě jmenovaný premiér Maarúf Bachit sestavil kabinet začátkem února, ale bez hlavní opoziční strany, Islámská akční fronta (IAF). Ta se rozhodla v Jordánsku dál pokračovat v protestech kvůli vysokým cenám paliv a potravin a zdržování politických reforem.
Protesty v Alžírsku (12. února 2011)
Protesty v Ammánu (4. února 2011)
Na stejný den, 17. ledna, svolali největší protesty i Mauritánci, Ománci a Súdánci. Mauritánský prezident Muhammad uld Abdal Azíz, který vládně sotva tři roky, nařídil vládě, aby snížila ceny základních potravin o 30 procent.
V Jemenu ožily demonstrace opozičníků v polovině ledna. Dosud zemřelo nejméně deset lidí, kterým vadí dvaatřicetiletá vláda prezidenta Alího Abdalláha Sáliha. Ten zatím jen oznámil, že za dva roky nebude znovu kandidovat ve volbách.
Protesty v Jemenu (13. února 2011)
Protivládní demonstranti v Jemenu (14. února 2011)
Zatím největší projevy nespokojenosti zažil Egypt, kde zemřelo 365 lidí. Heslem demonstrantů byla "vzpoura proti mučení, chudobě, korupci a nezaměstnanosti" a trvalo osmnáct dnů, než dlouholetý prezident Husní Mubarak, zemi vládl 30 let, nevydržel tlak a rezignoval. Poté několikrát zkolaboval a nyní je údajně v letovisku Šarm aš Šajch. (více zde)
Také v Sýrii, zemi věrného spojence islamistického Íránu, se konaly demonstrace proti "korupci a tyranii" vlády prezidenta Bašára Asada, který se k moci dostal před jedenácti lety.
Egypt - první den po rezignaci Husního Mubaraka (12. února 2011)
Egypt
Bojovná nálada maghrebských sousedů navnadila i Maročany, kteří vystoupili proti 12leté vládě marockého krále Muhammada VI. Lidé chtějí reformy a omezení pravomocí krále.
Nepokoje se nevyhnuly ani Džibutsku, kde při demonstraci proti režimu prezidenta Ismáíla Umara Guilláha zemřeli dva lidé. A menší protesty za lepší životní podmínky si odbylo i Somálsko, kde si střety demonstrantů s policií vyžádaly pět životů.
Vlna nepokojů se rozšířila na území malého ostrovního státu Bahrajn v Perském zálivu, kde šíitská většina protestuje proti údajné diskriminaci ze strany sunnitské menšiny. Bahrajnská vláda minulý týden poklidnou demonstraci ostře potlačila (zemřelo nejméně dvanáct lidí) a lidé nyní žádají demisi vlády.
Bahrajnští demonstranti se vracejí na Perlového náměstí (19. února 2011)
Bahrajnští demonstranti se vracejí na Perlového náměstí (19. února 2011)
Podobně i arabští obyvatelé Kuvajtu, kteří nemají občanství a jsou diskriminováni, se rozhodli říct dost. Při srážkách s policií bylo zraněno na třicet lidí.
V krvavou řež se proměnila demonstrace v druhém největším městě severoafrické Libye, kde už 42 let vládne plukovník Muammar Kaddáfí. V Benghází na protestující vyrazili odstřelovači a vojáci s minomety. Organizace Human Rights Watch oznámila, že obětí je už nejméně 173.
