|
SPOJENÍ: Tam - vlakem, odjezd z Masarykova nádraží v 8.48, příjezd do Libčic v 9.21 hodin. Zpět - od zoo v Troji busem 112 k metru C Nádraží Holešovice. |
V roce 1870 vznikly v Libčicích železárny, o dalších dvacet let později cihelny. Při těžbě hlíny bylo nalezeno mnoho archeologických pozůstatků z doby před dvěma tisíci lety. Středověký kamenný hrad Liběhrad stával poblíž dnešního evangelického kostela, vedle něhož je hřbitov s cennými náhrobky. Z hradu bohužel zbyly už jen nepatrné zbytky. Naopak za pozornost stojí kostel svatého Bartoloměje z roku 1769, postavený na místě někdejší gotické svatyně. A ještě něco - Libčice jsou údajně místem s nejvyšší teplotou v republice.
Od nádraží nás doprovodí krátká, žlutě značená cesta k přívozu, jehož lodní řád navazuje na příjezdy a odjezdy vlaků. V našem případě bychom měli stihnout loď v 9.35, pak vyplouvá až zase za hodinu. Plavba jedním z posledních vltavských přívozů v okolí Prahy potěší při rodinném výletu především děti. Přívoz Máslovice - Dol, který provozuje Výzkumný ústav včelařský, je od nádraží kousek po proudu řeky a za plavbu zaplatí podle lodního řádu dospělý pět korun, dítě a kolo stojí shodně tři koruny. Pozor - v Libčicích je ještě jeden přívoz, a to kus proti proudu řeky pod fotbalovým hřištěm, ten už však v provozu není. Dodnes je však u něj restaurace nazvaná U přívozu.
Na druhém břehu si nejprve prohlédneme mapu a rozhodneme se pro další směr výšlapu. Nenápadnou stezkou se můžeme vydat proti proudu řeky a za několik minut dojít k zajímavé lokalitě - rokli Na dole. Pak se vrátíme k přívozu a svěříme se červeně značené cestě - vede z Prahy až na Říp. Nejprve poněkud náročně, strmě vzhůru lesem, pak polní cestou dorazíme do Větrušic.
Po pravé straně se směrem k Vltavě svažuje Větrušická rokle - významná čtyřiadvacetihektarová přírodní rezervace s mohutnými, příkrými spilitovými skalami a zachovalou teplomilnou skalní vegetací. Spilit je v podstatě čedič - vyvřelá hornina vzniklá při erupcích v mladších starohorách. Mívá charakteristickou mandlovcovitou strukturu.
Z větrušické náhorní planiny pak mezi chatami a sady sestoupíme po zmíněné značce dolů k řece do Husince, kde si můžeme na chvilku odpočinout. Pohled na plynoucí řeku a lodě je uklidňující, záleží však na tom, zda nám bude přát počasí. Kdyby se příliš zhoršilo, můžeme z Husince po modré značce jít do Řeže, přejít po lávce přes řeku a zamířit k železniční zastávce.
Daleko zajímavější ovšem bude pokračovat v cestě podél Vltavy, a to oblastí přírodního parku Dolní Povltaví. Drtírnu štěrku a zejména rozsáhlý lom, podle jehož okraje vede cesta, rozhodně nelze přehlédnout. Leckoho asi napadne myšlenka, že by se tu dal natáčet velkolepý dobrodružný film. Odtud zamíříme do Klecánek k mohutnému zdymadlu.
Odoláme pokušení vydat se dalším přívozem přes cestu a zakotvit v některé z rostockých restaurací, neboť k cíli cesty chybí už několik posledních kilometrů. Skalní pochodníci si navíc mohou dopřát lahůdku - odbočit po žluté značce do bizarní Drahanské rokle, projít ji a zamířit k městskému autobusu do Čimic. Většina však asi dá přednost poklidné červené značce vedoucí k trojské zoologické zahradě. Autobus číslo 112 nás odtud za několik minut dopraví ke konečné stanici metra C na nádraží Holešovice.
| PŘÍŠTĚ PŘINESEME: Rájem trampů podél Kačáku |
 Přívozem v Klecánkách se lze dostat na druhý břeh do Roztok. (20. 4. 2001) |
