"Nepočítáme sice se snížením hranice trestní zodpovědnosti, ale chceme vytvořit zcela nové instituce - soudy pro mládež," uvedl Vladimír Voráček, mluvčí ministerstva spravedlnosti, kde návrh vznikl.
"Vyšetřování pak neskončí proto, že pachateli ještě není patnáct let. I děti projdou celým soudním řízením, jen s tím rozdílem, že se jejich případy budou zabývat speciální soudy a k dispozici budou mít speciální škálu trestů."
Návrh zákona pro mladistvé vychází vstříc doporučení Rady Evropy. Měl by odvrátit případy, kdy nejen děti, ale i mladiství pachatelé často vyvázli zcela bez trestu.
Přesto část odborníků stále považuje za hlavní především snížení věkové hranice trestní odpovědnosti na čtrnáct, nebo dokonce až na dvanáct let.
"Jsou to terénní policisté, vězeňští pracovníci, pracovníci výchovných a diagnostických ústavů, část státních zástupců a soudců, část psychiatrů, psychologů a učitelů, tedy spíše pracovníci, kteří jsou v každodenním či častém styku s delikventní mládeží nebo jejími oběťmi," uvedla Alena Marešová z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci v časopise Kriminalista.
Pro snížení věkové hranice jsou i někteří poslanci, a to napříč politickými stranami - od Zdeňka Škromacha (ČSSD) přes Hanu Marvanovou (US) po Evu Dundáčkovou (ODS). Šéf školského výboru parlamentu Petr Mareš (US) zatím nemá jasno: "Byl bych pro jen v případě, že by šlo o součást širší koncepce, která by kladla důraz na prevenci."
Odlišný typ pochybností o účinnosti zákona zaznívá od sociologů, filozofů a pedagogů, kteří přemýšlejí spíš o příčinách dětské kriminality. "Bohužel tu stále panuje představa, že zpřísněním nějakého zákona jsme se pojistili proti tomu, aby děti páchaly kriminální činy. A to je samozřejmě nesmysl. Chceme-li snížit kriminalitu, pak musíme jít po příčinách. Tedy ptát se, kde se v dítěti bere bezohlednost. Proč neví, že se nemá krást," říká Ondřej Hausenblas, jeden z předních kritiků českého školství.
A pedagog Karel Rýdl z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy soudí, že agresivita na školách jen kopíruje obraz celé společnosti. "Zhoršuje se společenské klima, ztrácejí se určité bariéry.
Děti si nejsou vědomy určité dlouhodobější perspektivy, smyslu života, chybí jim hodnotová orientace. Řada psychologů říká, že je nutné snažit se děti orientovat k opravdovým prožitkům. Ne k tomu umožnit jim virtuální realitu, kterou mají u počítačů."
Otevřenost, komunikace, skutečné prožitky - takový návod na léčení moderní společnosti přinesly v posledních desetiletích desítky jejích kritiků. Podle vlivného amerického filozofa a spisovatele Theodora Roszaka jsou děti už na školách zahlceny mechanickým pojetím světa, které prožitky a vlastní vnímání nahrazuje skladováním informací.
Děti a s nimi postupně celý svět takto ztrácejí i schopnost vcítit se do druhých, získat pocit sounáležitosti s lidmi i přírodou. A tedy i schopnost odhadnout důsledky svých činů.
