Když roku 1905 publikoval ne známý patentový úředník Albert Einstein svoji speciální teorii relativity, vědecký svět ji zbožně obdivoval ve víře, že je to vrchol fyzikálních věd. Jediný, kdo si to nemyslel, byl sám autor. Speciální teorii vymyslel proto, aby vysvětlil experimentálně zjištěný fyzikální paradox při "neskládání" rychlostí světla a jeho zdroje. Teď se pustil do úvah, které neměly oporu takříkajíc v ničem. V té době totiž vědci neznali jediný poznatek, který by sebemíň odporoval Newtonovu gravitačnímu zákonu. Trvalo osm roků tvrdé duševní práce ("já z toho snad zešílím," stěžoval si v dopisech), než 25. listopadu 1915 předložil na zasedání Pruské akademie věd konečnou verzi gravitačního zákona, známého jako obecná teorie relativity. Jeho jádrem je fakt, že geometrii časoprostoru určuje hmota v n fyzika, neboť pouze ve vesmír ěm rozložená. Pro nás není nezajímavé, že podle Einsteinových slov se mu obecná teorie relativity "stala jasnější" právě v Praze, kde v letech 1911-12 učil na německé univerzitě. První důkaz platnosti nové gravitační teorie přinesla podle očekávání astro u lze najít dostatečně silná gravitační pole. Roku 1919 se podařilo britským odborníkům změřit výchylku světelného paprsku způsobenou gravitačním působením Slunce.
Znovuzrození Chetitů
25. listopadu 1915 se v Berlíně koná ještě jedno zasedání, tentokrát Německé společnosti orientální. Přednáší neznámý soukromý docent a knihovník vídeňské univerzity Bedřich Hrozný. Rok předtím se vrátil z Cařihradu, kde krátce studoval (než ho vyhnala válka) tabulky s klínovým písmem, od svého objevu roku 1906 marně luštěné znalci celého světa. Hrozný tedy přednáší a přítomní nestačí zírat. Nalezený klínopis je chetitského původu a zde je jeho překlad! Šestatřicetiletý luštitel se rázem stává snad nejznámějším českým vědcem té doby. Později ještě identifikuje chetitštinu jako nejstarší známý indoevropský jazyk a vypracuje její gramatiku. Založí tím nový obor - chetitologii - a stane se jedním z největších orientalistů historie.
Prchavé foto
Fotografie je sice v té době známa už několik desetiletí, ale zachytit na ní prchavou nádheru "padající hvězdy" (tedy meteoru) se podařilo až 27. listopadu 1885. Tím šťastným byl český astronom Ladislaus Weinek, toho času ředitel pražské hvězdárny v Klementinu (v tehdejších temných dobách ještě mohla být hvězdárna uprostřed města).
Nic slovy!
Říkají si Neviditelné kolegium, scházejí se v Londýně už patnáct roků. 28. listopadu 1660 se těchto dvanáct apoštolů nové přírodovědy (za všechny aspoň zakladatel vědecké chemie Robert Boyle) rozhoduje založit Společnost pro experimentální filozofii (jak se říkalo přírodním vědám). Poté, co ji podpoří i Karel II., navrátivší se právě z exilu po pádu Cromwella, Společnost se přejmenuje na Královskou. O nezávislosti této nejstarší učené společnosti (čili akademie věd) novověku svědčí třeba fakt, že zakládajícím členem byl i matematik John Wallis, exponovaný cromwellovec (vypracoval pro něho účinný šifrovací systém). Motto Společnosti pak zní Nullius in verba (Nic slovy). Tedy nikoli spekulace, nýbrž experiment. Royal Society dodnes vydává nejstarší vědecký časopis světa The Philosophical Transactions.
Grónsko osudem
Koncem listopadu 1930 (přesnější datum neznáme) umírá při návratu z grónského vnitrozemí geofyzik Alfred Wegener (narozen 1880). Aby se s tímto největším ostrovem světa lépe seznámil, dvakrát ho přešel, pak jej několikrát navštívil, a nakonec v jeho ledu vydlabal výzkumnou stanici, ve které strávil léto. Přestože se věnoval především glaciologii, jeho nejcennějším vědeckým odkazem je takzvaná teorie kontinentálního driftu. K té ho inspirovala nápadná "doplňkovost" tvarů západní Afriky a východní Jižní Ameriky a utvrdilo srovnání zbytkového magnetismu různých hornin zemské kůry. V milovaném Grónsku pak pro ni našel i důkaz nejzřejmější: místo, které se jen v letech 1823-1907 posunulo o 1520 metrů!
Znovuzrození Chetitů
25. listopadu 1915 se v Berlíně koná ještě jedno zasedání, tentokrát Německé společnosti orientální. Přednáší neznámý soukromý docent a knihovník vídeňské univerzity Bedřich Hrozný. Rok předtím se vrátil z Cařihradu, kde krátce studoval (než ho vyhnala válka) tabulky s klínovým písmem, od svého objevu roku 1906 marně luštěné znalci celého světa. Hrozný tedy přednáší a přítomní nestačí zírat. Nalezený klínopis je chetitského původu a zde je jeho překlad! Šestatřicetiletý luštitel se rázem stává snad nejznámějším českým vědcem té doby. Později ještě identifikuje chetitštinu jako nejstarší známý indoevropský jazyk a vypracuje její gramatiku. Založí tím nový obor - chetitologii - a stane se jedním z největších orientalistů historie.
Prchavé foto
Fotografie je sice v té době známa už několik desetiletí, ale zachytit na ní prchavou nádheru "padající hvězdy" (tedy meteoru) se podařilo až 27. listopadu 1885. Tím šťastným byl český astronom Ladislaus Weinek, toho času ředitel pražské hvězdárny v Klementinu (v tehdejších temných dobách ještě mohla být hvězdárna uprostřed města).
Nic slovy!
Říkají si Neviditelné kolegium, scházejí se v Londýně už patnáct roků. 28. listopadu 1660 se těchto dvanáct apoštolů nové přírodovědy (za všechny aspoň zakladatel vědecké chemie Robert Boyle) rozhoduje založit Společnost pro experimentální filozofii (jak se říkalo přírodním vědám). Poté, co ji podpoří i Karel II., navrátivší se právě z exilu po pádu Cromwella, Společnost se přejmenuje na Královskou. O nezávislosti této nejstarší učené společnosti (čili akademie věd) novověku svědčí třeba fakt, že zakládajícím členem byl i matematik John Wallis, exponovaný cromwellovec (vypracoval pro něho účinný šifrovací systém). Motto Společnosti pak zní Nullius in verba (Nic slovy). Tedy nikoli spekulace, nýbrž experiment. Royal Society dodnes vydává nejstarší vědecký časopis světa The Philosophical Transactions.
Grónsko osudem
Koncem listopadu 1930 (přesnější datum neznáme) umírá při návratu z grónského vnitrozemí geofyzik Alfred Wegener (narozen 1880). Aby se s tímto největším ostrovem světa lépe seznámil, dvakrát ho přešel, pak jej několikrát navštívil, a nakonec v jeho ledu vydlabal výzkumnou stanici, ve které strávil léto. Přestože se věnoval především glaciologii, jeho nejcennějším vědeckým odkazem je takzvaná teorie kontinentálního driftu. K té ho inspirovala nápadná "doplňkovost" tvarů západní Afriky a východní Jižní Ameriky a utvrdilo srovnání zbytkového magnetismu různých hornin zemské kůry. V milovaném Grónsku pak pro ni našel i důkaz nejzřejmější: místo, které se jen v letech 1823-1907 posunulo o 1520 metrů!
