Vážení zástupci vlády,
pane kardinále,
ctihodní bratři v biskupství,
vážení vědci,
dámy a pánové!
1. Je pro mne velkou radostí srdečně vás pozdravit při příležitosti vašeho sympózia o Janu Husovi, které je dalším významným krokem k hlubšímu pochopení života a díla dobře známého českého kazatele, jednoho z nejproslulejších z mnoha slavných mistrů, kteří vzešli z pražské univerzity. Hus je významnou postavou z mnoha důvodů. Především to však byla jeho mravní odvaha tváří v tvář protivenství a smrti, která z něho učinila postavu zvláštní důležitosti pro český národ, jenž byl rovněž v průběhu století těžce zkoušen. Jsem vám všem obzvláště vděčen za váš příspěvek k činnosti husovské ekumenické komise, kterou před několika lety založil pan kardinál Miloslav Vlk s cílem určit co nejpřesněji místo, které Jan Hus zaujímá mezi reformátory církve.
2. Je významné, že se tohoto sympózia nezúčastnili jen vědci z České republiky, ale také ze sousedních zemí. Neméně významná je skutečnost, že se přes napětí, které v minulosti kalilo vztahy mezi českými křesťany, sešli odborníci různých vyznání, aby se podělili o své vědomosti. Po shromáždění nejlepší a nejmodernější akademické reflexe o Janu Husovi a o událostech, jichž byl účasten, bude příštím krokem zveřejnění výsledků sympózia, aby tak co možná nejvíce lidí mohlo lépe poznat nejen mimořádnou osobnost, jíž byl, ale také významné a složité období křesťanských a evropských dějin, v němž žil.
Dnes, v předvečer velkého jubilea, cítím povinnost vyjádřit hlubokou lítost nad krutou smrtí Jana Husa a nad z toho plynoucí ranou, která se tak otevřela v myslích a srdcích českého národa a která byla zdrojem konfliktů a rozdělení. Již při své první návštěvě v Praze jsem vyjádřil naději, že mohou být učiněny rozhodující kroky na cestě k usmíření a skutečné jednoty v Kristu. Rány minulých století musejí být léčeny prostřednictvím nového pohledu do budoucna a nastolením zásadně nových vztahů.
Pán náš Ježíš Kristus, v němž "je náš mír" a jenž zbořil "zeď, která rozděluje a působí svár" (Efezským, 2, 14), nechť řídí cestu historie vašeho lidu směrem ke znovunalezené jednotě všech křesťanů, kterou si všichni vroucně přejeme pro tisíciletí, na jehož prahu stojíme.
3. V této perspektivě je zásadně významné úsilí, které vědci mohou vyvinout, aby dosáhli hlubšího a úplnějšího pochopení historické pravdy. Víra se nemá při historickém bádání čeho obávat, a to proto, že i bádání je konec konců zaměřeno směrem k pravdě, jež má zdroj v Bohu. Proto nyní děkuji našemu Pánu na nebesích za vaši práci, která se chýlí ke konci, stejně jako jsem vás povzbuzoval, když jste ji začínali.
Psaní dějin často stojí v cestě ideologické, politické nebo ekonomické tlaky, proto pak pravda bývá zakrývána a historie sama je nakonec zajatkyní mocných. Nefalšovaně vědecké studium je naší nejlepší obranou proti podobným tlakům a proti zkreslování, k němuž tyto tlaky mohou vést. Je pravda, že je velmi obtížné dobrat se naprosto objektivní analýzy dějin vzhledem k tomu, že osobní přesvědčení, hodnoty a zkušenosti nevyhnutelně ovlivňují studium a výklad. To však neznamená, že nelze dospět k takovému přiblížení historických událostí, které je skutečně nezaujaté, a proto pravdivé a osvobozující. Sama vaše práce je důkazem toho, do jaké míry toho lze dosáhnout.
4. Pravda se může ukázat i nepříjemná, žádá-li od nás, abychom se vzdali našich zakořeněných předsudků a stereotypů. To platí pro církve a církevní společenství, stejně jako pro národy a jednotlivce. Přesto pravda, která osvobozuje od chyb, je rovněž pravdou, která nám dává svobodu, abychom mohli milovat; a křesťanská láska byla horizontem toho, co se vaše komise snažila uskutečnit. Vaše práce ukazuje, že taková postava, jako byl Jan Hus, která byla v minulosti velkým zdrojem sporů, se nyní může stát předmětem společného dialogu, porovnávání a prohlubování.
V době, kdy se mnozí snaží vytvořit nový typ jednoty v Evropě, mohou historické výzkumy, jako je váš, pomoci inspirovat lidi, aby překročili příliš těsné etnické a národní hranice směrem k novým formám pravého otevření a solidarity. To Evropanům nepochybně pomůže pochopit, že kontinent může kráčet jistě vpřed k nové a stálé jednotě, dokáže-li navázat nově a tvořivě na společné křesťanské kořeny a specifickou identitu, jež z nich vyplývá.
5. Je tudíž jasné, že vaše práce je významnou službou nejen pro historickou postavu Jana Husa, ale také, v obecnějším smyslu, pro křesťany a evropskou společnost jako celku. A to proto, že je to nakonec služba pravdě o člověku, pravdě, kterou lidský rod na prahu třetího tisíciletí křesťanské éry potřebuje znovu získat více než cokoli jiného.
Rozjímáme-li o pravdě o člověku, nemůžeme se neobrátit k postavě vzkříšeného Krista. Jen on ztělesňuje dokonale pravdu o člověku stvořeném k obrazu božímu (Genesis 1, 26). Prosím vroucně toho, který "je tentýž včera i dnes i navěky" (K Židům, 13, 8), aby vyslal své světlo do vašich srdcí. Jako svědectví milosti a míru v Něm prosím pro vás, pro milované osoby a pro celý český národ o hojné požehnání Nejvyššího, jemuž patří chvála, sláva, moudrost a poděkování na věky věkův. Amen.
