Závažné problémy však měla Stašková prakticky od dětství. Narodila se jako nejstarší z pěti dětí Zdeny Münnichové z Lobendavy na Děčínsku. Z prvních dvou let života strávila rok v kojeneckém ústavu, protože její matka utrpěla úraz.
Antonie později ve škole nepatřila k premiantům. "Spolužáky oslovovala jedině sprostými slovy. Ta ji naučila moje švagrová. Zlobila strašně a nakonec ji v sedmi letech odvezli do ústavu v Hoře Svaté Kateřiny. Vrátili mi ji, až když jí bylo sedmnáct," vzpomíná její matka Münnichová.
Tragický životní zlom, který zřejmě zanechal stopy na psychice Antonie, nastal, když jí bylo devatenáct. Matka ji vyhodila z domu za to, že napadla svého otčíma.
Nakonec se ukázalo, že se možná jen bránila, protože se ji pokoušel znásilnit. "Později jsem zjistila, že zneužíval i mladší dceru," vzpomíná Münnichová.
Lásky z textilky
Z domu vyhozená Antonie se odešla vyučit do Nejdku na Karlovarsku. Ve zdejším textilním podniku Vlnap pak poznala tři ze čtyř nejdůležitějších mužů svého života. A se dvěma z nich měla i děti.
Ve Vlnapu pracoval její první manžel Radek Stašek, její další druh, se kterým měla dítě, a v kotelně i Pavel Grepl, se kterým dítě sice neměla, ale provázel ji až do loňska. Nyní je společně s ním obviněna z vraždy dítěte.
Každý její vztah byl prý na počátku hezký. "Dělala na stejné dílně jako já, tak jsme se seznámili. Něco se v ní zlomilo, až když měla děti, do té doby jsme žili docela šťastně," vzpomíná její první manžel Radek Stašek.
Porodila mu syna Radka,který však za podivných okolností zemřel. Svědectví lidí z okolí napovídají, že v tom Stašková možná měla prsty. Partnera však přesvědčila, že to byla nešťastná náhoda.
Pak spolu měli Soňu. Stašek tvrdí, že ji matka mlátila. Proč dítě nebránil? "To bylo až poté, když jsme se rozešli, žila s matkou u svého přítele Grepla," vysvětluje Stašek.
V roce 1992 měla Stašková s dalším partnerem syna Davida. Měsíční dítě opět záhadně umírá, smrt však zase nikdo nevyšetřuje. Co dělala dalších deset let, nikdo z příbuzných netuší.
V roce 2002 si našla v Táboře Romana Rokose, se kterým měla syna Honzu. Zajímavé je, že na rozdíl od Antonie Staškové, o které nemluví hezky snad nikdo, koho v životě potkala, má Grepl v Nejdku lepší pověst.
"Znám se s ním asi patnáct let. Nikdy s ním nebyl žádný problém," řekl jeho soused z Nejdku Václav Holub. "Často malého Honzíka hlídal. Paní prý měla nějaké lukrativní zaměstnání. Pamatuji si, že tady ten malý kluk trávil hlavně prázdniny," dodal soused.
Loni však Honzíka Stašková unesla a podle policie zavraždila. V dějinách české kriminalistiky je případ matky, která zavraždí své dítě předškolního věku, výjimečný.
Policejní psycholožka Ludmila Čírtková odhaduje (byť ji nevyšetřovala), že Stašková může trpět poruchou osobnosti. "Výjimečně se objevují matky, které neumějí vychovat děti. Nemají na to povahu," říká Čírtková.
Ta má i vysvětlení, proč Stašková překvapivě harmonicky vychovávala malého Honzíka Rokose, než dorostl do pátého roku věku. "Milovala svého partnera,
takže se mírnila. I jemu se zdála normální, protože ji měl rád," odhaduje Čírtková.
"Syndrom náhlého úmrtí"
Západočeská policie dávnou smrt Davida a Radka zatím neprošetřuje a těžko říci, zda se na to vůbec chystá. "Nezabýváme se tím, zeptejte se na ten případ na severu nebo jihu Čech," doporučuje karlovarská policejní mluvčí Zdena Papežová.
V devadesátých letech měla za sebou Stašková dvě mrtvé děti a jedno patrně týrané, aniž si toho nějak všimly úřednice sociálních odborů, nebo dokonce policie.
V pitevních zprávách obou mrtvých chlapců stojí jako příčina smrti "syndrom náhlého úmrtí". "Sociální odbor nevedl žádné spisy o chlapcích. Nebyl důvod. Nikdo na žádnou nesrovnalost v rodině neupozorňoval," říká dnes Lukáš Pokorný z tiskového odboru karlovarského magistrátu.
I když totiž soud Soňu matce odebral a přidělil babičce, oficiálně to udělal na základě dohody rodičů. O týrání dívky asi tehdy babička Soňa Gubišová před úřady mlčela, i když o něm nyní mluví do médií.
Vypadá to, jako by mezi matkou a babičkou platila nějaká dohoda: Ty mi vydáš dceru, já neohlásím týrání. Z dnešního pohledu to byla chyba.
