Na konci minulého roku se sedmnáctiletý Jan Sláma a šestnáctiletý David Špunar, oba studenti Gymnázia Brno - Vídeňská, rozhodli pomoci svým vrstevníkům, kteří se ve školním kolektivu necítí dobře, neboť bývají svědky šikany a nevědí, co s tím. Dali hlavy dohromady se čtyřmi dalšími spolužáky a s podporou Linky bezpečí a Pedagogicko-psychologické poradny Brno založili web a mobilní aplikaci Nenech to být.
„Já i David jsme se s šikanou setkávali na základní škole. Hlavně nepřímo. Viděli jsme, že se našim spolužákům něco děje, chtěli jsme jim pomoct, ale nevěděli jsme tenkrát jak,“ vysvětlil Sláma důvody založení projektu na pondělní tiskové konferenci konané v prostorách ministerstva školství. Hlavními důvody, proč děti šikaně jen přihlížejí a problém neřeší. podle něj jsou, že nechtějí „žalovat“ a navíc se sami agresora bojí. Tyto faktory při hlášení problémů prostřednictvím jednoduchého formuláře na webu odpadají.
Nenech to býtWeb a mobilní aplikace proti šikaně |
„Náš systém je zcela anonymní. Nahlašuje se pouze to, že se konkrétní dítě ve škole necítí dobře. Neoznamuje se agresor. A nikdo se nedozví, kdo konkrétní případ nahlásil. Jinak řečeno, nechceme vědět, kdo ostatním láme pastelky, ale komu jsou ty pastelky lámány,“ vysvětluje Sláma. Jméno žáka, který podnět odeslal, ani jeho IP adresu nemůže nikdo odhalit. Vzkaz proto může napsat beze strachu.
Podmínkou však je, že se škola do systému Nenech to být zaregistrovala. Pokud ano, putuje nahlášený podnět od dítěte rovnou do e-mailové schránky metodika prevence či psychologa příslušné školy. Na něm poté je, aby s dětmi hledal řešení problému.
Nejhorší je, když škola řekne: „U nás šikana neexistuje“
„Je důležité, aby se o šikaně mluvilo, aby to nebylo zakázané slovo nebo něco, co se mete pod koberec,“ podotkla na tiskové konferenci ministryně školství Kateřina Valachová, jejíž resort projekt zaštiťuje.
„Při besedách s rodiči slýchám čím dál víc, že šikana na našich školách přítomna je. Paradoxně se šikanou se velmi často setkávají nikoli děti takzvaně slabší nebo dokonce děti se zdravotním postižením, ale naopak děti, které vynikají, jsou nadané, úspěšné ve svých studijních výsledcích. Asi nejhorší přístup, jaký může být, je skálopevná jistota vedení školy: U nás šikana neexistuje,“ řekla ministryně.
Její slova potvrzuje i vedoucí Linky bezpečí Peter Porubský. „Každé dítě je jiné a šikanou může být ohrožen kdokoli. Agresor si nevybírá primárně podle nějakého znaku,“ říká s tím, že počet případů šikany, s nimiž se děti obracejí na jeho organizaci, stoupá. Loni Linka bezpečí zaznamenala dva tisíce hovorů souvisejících s problémem šikany, což bylo o sedm stovek víc než v roce 2015.
David Špunar a Jan Sláma, autoři projektu Nenech to být (27. 3. 2017)
Schránkám důvěry děti nevěří
Projekt je v podstatě jakousi internetovou obdobou schránek důvěry, kam děti mohou anonymně vložit vzkaz a sdělit, co je trápí. Jenže právě tyto schránky podle Slámy a Špunara často neplní svůj účel. Bývají umístěny na školních chodbách a děti se tak bojí, že je při vkládání vzkazu někdo uvidí, navíc nemají jistotu, ke komu se jejich vzkaz dostane.
Web i aplikaci studenti spustili v noci na pondělí. „Jen za prvních pět hodin fungování jsme zaznamenali 66 žádostí od studentů, abychom do systému přidali jejich školu,“ říká Špunar.
„Líbí se mi, že tento projekt dává možnost tomu, kdo má informaci o tom, že někde v blízkosti je někdo šikanován, dát možnost ostatním, aby chránili oběť. Víme, že oběť šikany velmi často mlčí a není schopna sama se dostatečně bránit,“ dodává Valachová.
