Neuzurpuji si právo na neomylnost, typy čumilů nemusí být vždy vyhraněny. Předem zdůrazňuji, že do uvedených skupin nepatří opravdoví "vrcholoví" politici, jejichž kategorizace zaslouží samostatného zpracování.
1. "Čumil" pasivní, neutrální: Tvoří cca 40 -48% národa. Vyznačuje se apatií, občas narušenou kritikou poměrů v hospodě nebo v médiích, většinou na netu. Je neškodný, jeho největší "statečný čin" je nejít k volbám. Pracuje (často i doopravdy), platí daně a stará se o rozmnožení sobě podobných. Příležitostně si "pomůže" malým podvůdkem nebo krádeží, potěší ho, pokud ho může udělat "na účet" státu. Jeho sklony k "vlezdoprdelismu" a naprostá přizpůsobivost jakékoli situaci jsou velice užitečné pro politiky jakéhokoli stranického spektra. "Stavební pilíř" všech systémů a režimů.
Stává se nyní "politikem" zřídka, spíše náhodně nebo omylem - pokud ho kterákoli politická strana osloví jako "nezávislého reprezentanta lidu". Před "sametovou" byl oblíbeným parlamentním "kejvalem", vstoupil-li do KSČ. Je-li zvolen, nemění své návyky. Jeho apatie a pasivita prostupují celým jeho působením v parlamentu. Poslušně zvedá ruku podle mínění "svého" klubu, nezajímá se ale o to, ZAČ vůbec hlasuje. V parlamentu se vyskytuje zřídka, dává přednost "soukromým" aktivitám. Nerozkrádá přes míru a korupce se zúčastňuje kolektivně - většinou s menším podílem na zisku.Pro jistou "nevypočitatelnost" a nevyhraněnost není příliš mezi "kolegy" oblíben, v "porevolučních" letech skoro nikdy "nepřežije" více než jedno volební období...
2. "Čumil" pasivní, příživník: Tvoří 12 -20% národa. Vyznačuje se apatií k politické scéně, zato častou a hlasitou kritikou "poměrů" v hospodě, nikoliv v médiích. Nadává na všechno a na všechny, s výjimkou sebe. Mnohdy nepracuje, pokud je zaměstnán, práci jen více či méně úspěšně předstírá. Má-li jakoukoli příležitost, krade a podvádí bez uzardění, ale vzhledem k jeho nižší inteligenci se mu to daří jen v nevelkém rozsahu. O to úspěšněji využívá všech dostupných "výhod", poskytovaných státem, charitami nebo i zaměstnavatelem. Typický řadový parazit, pro politiky neškodný - stačí mu před volbami "slíbit" bezpracný ráj na zemi.
Také on se na kandidátce octne spíš náhodou nebo omylem, převážně jako kandidát stran s levicovým nebo "středolevým" programem. Je-li zvolen, velice rychle se v parlamentu "zorientuje". Jeho nejoblíbenějším místem je parlamentní bufet. Své návyky nemění, spíše je prohlubuje. Stává se arogantním a "přehlíží" dokonce i ty, kterým za svůj "post" vděčí. Využívá všech možností k "vylepšení" svého příjmu a požitků, kupčí do maxima i se svým "hlasem" a je mu celkem jedno s kým. Korupci přijímá jako samozřejmost a vždy se snaží "urvat" to nejlepší sousto. Je výborným "typem" pro lobbisty, méně už pro své "kolegy" a stranické bossy, kterým svým chováním kazí pracně vybudovaný "image". Nikdy "nepřežije" více než jedno volební období, zbytek života si ale ve svých kruzích nechává říkat "pane
poslanče"...
3. "Čumil" aktivní, levicový: Tvoří 10 - 18% "čumilů". Vyznačuje se aktivitou (mnohdy i v práci), častou kritikou "poměrů" v hospodách, na netu, na schůzích a v odborových svazech, mnohdy podle stupně inteligence i v dalších sdělovacích prostředcích. Volí strany levicového spektra, mnohdy ultralevici. Nejvíce radikální bývá v posttenageerském věku. Rád se zúčastňuje demonstrací, zaměřených proti čemukoli "pravicovému". S přibývajícím věkem se většinou transformuje v "čumila apatického", i když se zhusta vyskytují výjimky. Lehce radikalizovatelný, proto potenciálně ne zcela bezpečný typ "čumila".
Na kandidátce "levičáků" se ocitá často programově, je "oblíbeným kanonefutrem" vedení těchto stran. I v parlamentu je hyperaktivní, často "řeční" i o věcech, kterým naprosto nerozumí. Rád "vytváří" i pozměňovací návrhy, dělající ze zákonů paskvily. Jeho "levý" postoj je "vidět" a jeho relativní "lhostejnost" k požitkům a korupčním lákadlům umožňuje vytvářet "image" strany. Je tím opravdu užitečný stranickým bossům, kteří se tím více mohou věnovat vlastním materiálním cílům. Proto mnohdy "vydrží" v parlamentu i několik volebních období. Přesto bývá občas pro své "bossy" mnohdy nebezpečný svou nevypočitatelností.
4. "Čumil" aktivní, pravicový: Tvoří 22 -30% spektra. Vyznačuje se aktivitou i v práci, kde se snaží vyniknout a předstihnout ostatní. Rád vstupuje do "pravicových" stran, je výborným "kanonenfutrem" těch "opravdových" vrcholových politiků. Úzkostlivě dodržuje i mnohdy nesmyslné zákony, vyznává heslo "zákon a pořádek". Prezentuje své názory méně v hospodách - tím více na netu, na různých shromážděních, schůzích a sjezdech, s oblibou také ve sdělovacích prostředcích. Jeho častý přerod v "čumila pasivního" bývá pro něj samého bolestivý a vyplyne většinou ze znechucení "skutečnou" politikou. Těžce se radikalizuje, o to více bývá v radikálnosti "tvrdší". Tvoří inteligentnější část "spektra "čumilů", většinou se započítává k tzv. "střední a vyšší" třídě obyvatel.
Jak už je výše uvedeno, tvoří tento typ "čumila" častý "kanonenfutr" i na kandidátce pravicových, ale i středopravých nebo liberálních stran. I v parlamentu je aktivní, jeho smysl pro "zákon a pořádek" pomáhá vytvořit nepřehlednou, mnohdy "děravou" džungli zákonů a jejich desátých novel. Snaží se "vyniknout" nad svými "kolegy", což často vede k osobním animozitám a konfliktům - tím i navenek viditelné "nejednotnosti pravice". Do maxima využívá všech výhod a požitků, které mu jeho postavení umožňuje a není nakloněn se jich vzdávat, spíše je rozšiřuje. Korupci přijímá v "méně viditelných" formách, buduje sobě a své rodině "zázemí" do budoucna spíše svým vlivem a styky. Nevyhýbá se nabídkám "lukrativních" postů.
Je-li dostatečně "dravý" a má-li přístup k choulostivým informacím, může proniknout do skutečné "vrcholové politiky", kde naplno uplatní své "schopnosti" hromadění moci a peněz. V parlamentu většinou zůstává po několik volebních období a málokdy odchází "nezajištěn" pro budoucnost.
...Jestli jste poznali v některém z uvedených typů některé poslance, sousedy, známé...nebo nedejpámbu sami sebe, nepanikařte. Podobnost NENÍ čistě náhodná....
