S trochou nadsázky se dá říct, že největší láskou Ernsta Röhma byla armáda. Vojákem se stal v devatenácti a dotáhl to postupně až na kapitána. Za první světové války byl několikrát raněn, vysloužil si i vyznamenání železným křížem I. třídy. Přišel o kus nosní kosti, což jeho obličej natrvalo poznamenalo.
Adolfa Hitlera potkal v roce 1919. Ve stejný rok oba vstoupili do Německé dělnické strany (DAP), která se posléze přejmenovala na NSDAP. Současně se stranou vzniká i základ jejích pozdějších úderných oddílů, známých pod zkratkou SA (Sturmabteilung). A právě do jejich čela Hitler v roce 1930 Röhma povolává z Bolívie, kde působil jako vojenský poradce.
Röhm do organizace přivádí své přátele, zavádí nové pořádky a především ji vymaňuje zpod přímého dohledu NSDAP. „Hnědé košile“ maji brzy milion členů a mají reputaci násilníků a pijanů, kteří vyhledávají rvačky s politickými protivníky.
Hitler jeho orientaci dlouho přehlížel
Kontroverzi vyvolává i to, že se Röhm ani jeho náměstci nijak netají svou homosexuální orientací. Proslýchalo se dokonce, že je v SA podmínkou pro kariérní postup. Vzhledem k pozdějšímu pronásledování homosexuálů nacisty, kterému padly za oběť desetitisíce lidí, to zní jako paradox. Právě Röhmova homosexualita, kterou Hitler dlouho toleroval, však poslouží jako záminka pro jeho likvidaci.
Na začátku 30. let si nicméně Röhm a Hitler tykali. Na rozdíl od ostatních čelních nacistů Röhm Hitlera oslovoval „Adolfe“, nikoli „můj vůdce“. Kvůli blízkosti obou mužů se dokonce spekulovalo i o sexuální orientaci samotného Hitlera.
Adolf Hitler a Ernst Röhm v srpnu 1933.
V roce 1933 se Hitler stal kancléřem a SA de facto převzala úlohu policie. Počet jejích členů mezitím vzrostl na tři miliony členů. Reichswehru (říšská armáda) přitom Versaillská smlouva povoluje pouhých sto tisíc mužů.
Lež má krátkou nohu
Kromě svého mocného spojence měl ovšem Röhm ve straně řadu nepřátel, které kromě svého nekonvenčního vystupování získal i nevybíravým slovníkem. Hermanna Göringa a ideologa Alfreda Rosenberga například nazval „méněcennými bytostmi“. V narážce na kulhajícího Josepha Goebblese zase nechal natisknout plakáty se sloganem „Lži mají krátké nohy. Lež má krátkou nohu“, napsal německý týdeník Focus.
Röhm navíc patřil k radikální frakci NSDAP, která požadovala mimo jiné znárodnění průmyslu a konfiskaci šlechtického majetku. Hitler přitom spoléhal právě na podporu průmyslníků a podobná rétorika tak jeho cíle ohrožovala.
Odpor vůči Röhmovi uvnitř NSDAP rostl. Zatímco ostatní nacističtí představitelé zdůrazňovali svou oddanost Hitlerovi, Röhm dával na odiv vlastní nezávislost a moc. Vlastní ambice a přezíravost se nakonec Röhmovi staly osudnými.
Osudné soupeření s armádou
Röhm spolu s vedením SA předpokládal, že jeho úderné oddíly nahradí armádu, respektive že se Reichswehr do mnohem větší SA začlení. Tento plán ovšem mezi armádními důstojníky, kteří „hnědé košile“ považovali za spolek raubířů a zvrhlíků, narazil na nepřekonatelný odpor. Jakkoli byly Hitlerovy sympatie spíše na straně Röhma, znepřátelit si armádu si nemohl dovolit. Vojáci navíc byli ochotní podřídit se, SA ne.
Hitler dlouho váhal, než se odhodlal proti Röhmovi zakročit. Přesvědčila ho i zpráva o tom, že se tehdejší prezident Paul von Hindeburg chystá zavést stanné právo, pokud proti SA nezasáhne.
Šéf gestapa Heinrich Himmler a Reinhard Heydrich, který tou dobou stál v čele SD (Sicherheitsdienst, zpravodajská služba SS), dali společně dohromady falešné důkazy o tom, že se Röhm chystá svrhnout Hitlera, a 24. června je ukázali důstojníkům SS. Když se tato zpráva dostala k Hitlerovi, věděl, že musí jednat.
Röhme, jsi zatčen!
Röhm mezitím odjel na dovolenou do bavorského Bad Wiessee, kde ho zastihl Hitlerův telefonát. Kancléř Röhma žádal, aby do lázeňského města svolal na 30. června konferenci vedení SA. Nic netušící Röhm souhlasil. V časných ranních hodinách Hitler dorazil do Bad Wiessee. Traduje se, že s pistolí v ruce vtrhl přímo do pokoje svého někdejšího spojence a křičel: „Röhme, jsi zatčen!“
Spolu s ostatními veliteli SA jej posléze převezli do mnichovské věznice Stadelheim. Ostatní byli bez soudu popraveni, Röhm ale dostal příležitost zemřít „čestně“. Když však dostal pistoli, kterou se měl sám zabít, odmítl. Zastřelili ho tedy příslušníci SS.
Spolu s prakticky celým vedením SA zahynulo od 30. června i mnoho dalších, například Hitlerův předchůdce v kancléřském úřadu Kurt von Schleicher či bývalý vysoký představitel NSDAP Gregor Strasser. Údaje o celkovém počtu obětí noci dlouhých nožů se různí. Nejčastěji se uvádí 85 mrtvých, podle některých zdrojů mohlo zemřít až několik stovek. Ačkoliv organizace mohla působit i nadále, její postavení citelně upadlo - zvláště ve srovnání s jednotkami SS, které naopak noc dlouhých nožů vynesla na výsluní.
