"Nebylo v mých silách pomoct jim tak, jak by opravdu potřebovali. Ale říkala jsem si, že malá pomoc je také pomoc," říká Tomášková.
Společně s buddhistickými mnichy rozvážela zásoby jídla a vody do nejpostiženějších částí země. Dokonce i na ostrůvek, z jehož obyvatel neštěstí přežila jen čtvrtina.
Když uhodila smrtící vlna, byla Klára zrovna na výletě v horách, což jí zřejmě zachránilo život. "Ale zároveň jsem byla naprosto neinformovaná. Pochopila jsem sice, že místní, kteří neuměli anglicky, říkají stále dokola voda, voda, ale první den jsem myslela, že se třeba jen protrhla nějaká přehrada. Všude byl neuvěřitelný zmatek," vypráví Klára.
Později zjistila, že hotel, v němž bydlela, už neexistuje. "Byla jsem úplně hysterická. Rozhodla jsem se vyhledat buddhistický klášter, na který jsem měla kontakt, a tam mi poskytli přístřeší," vysvětluje Klára, jak se dostala k mnichům. Ti jí pak řekli o obrovském rozsahu katastrofy.
"Jeli jsme na náklaďáku do města Trincomalee, z nějž zůstala pohromadě jen vojenská pevnost. Teď je v ní centrum humanitární pomoci," vypráví Tomášková. "Bylo to nebezpečné, protože jsme zaslechli, že někteří místní obyvatelé přepadávají auta s potravinami. Mají totiž strach, že jinak se k nim pomoc nedostane," popisuje žena situaci na Srí Lance.
Podle ní většina domorodců přistupuje k tragédii se zvláštní apatií. "Jsem zvyklá věci ihned řešit, ale oni jen bezradně posedávali vedle trosek a smutně se usmívali," říká.
 Klára Tomášková s jedním z mnichů, s nímž pomáhala na Srí Lance. |
