Tím, že právní výbor Sněmovny reprezentantů doporučil, aby se zahájilo vyšetřování prezidenta Billa Clintona, se fakticky rozjel formální proces jeho možného dovolání, takzvaného impeachmentu. Za své více než dvousetleté existence zná historie USA pouze dva příklady, kdy tento ústavní prostředek ohrozil hlavu Spojených států amerických.
William Jefferson Clinton, 42. prezident USA, se tak stává třetím - po Andrewu Johnsonovi v roce 1868 a Richardu Nixonovi v roce 1974. Důvodem k tomu je Clintonův poměr se stážistkou Monikou Lewinskou. Zpráva vyšetřovatele Kennetha Starra uvádí, že během skandálu se Clinton dopustil jedenácti trestných činů včetně křivé výpovědi pod přísahou, maření spravedlnosti, ovlivňování svědků a zneužití pravomocí.
Verdikt v právním výboru, který dále zkoumal Starrovu zprávu a tisíce stran dalších materiálů, dopadl podle očekávání. Členové výboru, v němž mají většinu opoziční republikáni vůči demokratům (21 ku 16), hlasovali podle svých stranických legitimací. Demokraté neuspěli se snahou, aby případné šetření prezidenta bylo omezeno jak časově, tak pouze na cauzu Lewinská. "Toto není Watergate, je to jen manželská nevěra," marně argumentoval vůdčí demokrat výboru John Conyers.
Republikáni dokonce rozšířili původní Starrův seznam na patnáct "podstatných a věrohodných" možných podkladů pro impeachment.
Jedenadvaceti hlasy proti šestnácti tak bylo přijato republikánské doporučení Sněmovně reprezentantů, aby vyšetřování Clintona zůstalo časově i tematicky otevřené.
Celá sněmovna má o doporučení výboru hlasovat už ve čtvrtek a předpokládá se takřka s jistotou, že díky republikánské většině návrh dalšího šetření prezidenta projde.