Prognóza: nálety na Írán začnou někdy mezi letošním 5. listopadem a 20. lednem příštího roku. Doplněk: tedy pokud začnou vůbec.
Proč tak pozdě a proč ty pochyby, když před pár dny to vypadalo, že kolem Íránu už krouží stíhací bombardéry? Protože nic se nejí tak horké, jak to vypadá podle snímků (možná falešných) testů íránských raket a cvičení stovky stíhaček izraelského letectva (tak opravdového, že připomínalo spíše generálku na nálet než manévry). Objevily se tipy expertů, podle nichž je válka pravděpodobná jen asi na třicet procent. Uvidíme. Ale proč tedy tak pozdě, pokud vůbec?
Co na to kandidát na prezidenta McCain
Zeptejte se Johna McCaina. Odpoví vám asi takto: Pokud by se Írán blížil k jaderné bombě, je nutné ho zastavit. Jen to proboha nedělejte teď před volbami. To by bylo, jako byste mi strčili hlavu pod vodu.
Protože nálet na Írán by byl na pár týdnů dynamitem odpáleným pod světovou ekonomikou, měl by McCain volby prohrané předem. "V bezprostřední reakci by ceny ropy neznaly strop,“ řekl ropný analytik Štěpán Pírko o důsledku úderu v ropou nasáklém Perském zálivu. V médiích lze najít předpovědi, že cena by se mohla krátkodobě vznést až ke třem stovkám dolarů za barel, což by poslalo globální ekonomiku na nějaký čas na jednotku intenzivní péče.
Tohle George Bush republikánu McCainovi neudělá. Ale mohli by to udělat Izraelci, namítnete. Odpověď: jen těžko.
Aby zaútočili na Írán, potřebují souhlas Ameriky. Na mapě je dobře vidět proč. Museli by letět napříč iráckým nebem nebo přes Perský záliv, ale to je dneska skoro stejné, jako kdyby chtěli přeletět nepozorovaně nad Washingtonem. Izraelci by navíc někde nad Irákem museli za letu tankovat, poblíž by měly být připraveny vrtulníky na záchranu sestřelených pilotů. Tohle nelze bez souhlasu Ameriky.
Ale počátkem listopadu se vše změní. V úterý 4. listopadu USA odvolí a pak, bude-li to potřeba, otevře se okno příležitosti, které se možná zase zavře 20. ledna, to pokud bude inaugurován Barack Obama. Ale tohle všechno je duševní gymnastika: ačkoliv znějí tvrdá slova, do úderu se nikomu nechce.
Jako Osirak?
Dokonce ani Izraeli. Působí to překvapivě, protože náhlý útok na reaktor, to je pro něj už skoro rutina. V červnu 1981 odstartovalo čtrnáct izraelských letounů, letěly křídlo na křídlo, takže na radaru vypadaly jako velký dopravní letoun, a vybombardovaly irácký jaderný reaktor Osirak. Něco podobného provedli Izraelci nedávno Sýrii.
Navíc tenhle ministát už dobře ví, jaký je rozdíl mezi tím, když se nechá zaskočit a když udeří preventivně. V roce 1967 se cítil obkličován, tak zaútočil první a vyhrál za šest dnů. V roce 1973 se nechal zaskočit a vyvázl jen taktak. Teď izraelští jestřábové v souvislosti s Íránem varují, že národ, který má v paměti jeden holokaust, nemůže čekat nečinně na další.
. Jen čekat?Malý Izrael si nemůže dovolit žít ve stínu íránské bomby, protože by mu hrozilo zničení. |
Nápadné však je, že politici i vojáci jsou v klidu.
To se může změnit rychle jako dubnové nebe. Izraelce tlačí čas. Právě proto, že se nechtějí dostat znovu do "obklíčení“, musí brát vážně spekulace, že Íránci by mohli začít obohacovat uran k výrobě bomby už někdy v roce 2009, nebo dokonce ještě koncem letoška. Možná je to datum přehnané, ale Izrael musí vycházet z neúprosné logiky, kterou pro americkou televizi ABC popsal jeden představitel Pentagonu: "Musí vystartovat dřív, než se Íránci přiblíží k červené čáře, ne až ji překročí.“
Totéž platí i o jiném problému. Pokud by chtěli udeřit, bylo by výhodnější udělat to dřív, než Írán rozmístí kolem reaktorů nové protiletadlové rakety SAM-20, které objednal v Rusku. Ty mají být na místě už za dva měsíce.
Ale proti jsou zřejmě i Američané, nejen kvůli McCainovi. Náčelník generálního štábu admirál Michael Mullen řekl: "Otevřelo by to pro nás třetí frontu ve chvíli, kdy už naše ozbrojené síly mají podstav v Iráku a Afghánistánu.“ Podle tisku se pomyšlení na úder nelíbí ani ministru obrany Gatesovi, protože by se otřásl Irák, který se jakžtakž podařilo zpacifikovat. Ministr financí Poulson se zase obává škod, jež by nálety způsobily ekonomice. Britský The Times navíc napsal, že podle ministerstva financí USA už protiíránské sankce nesou ovoce.
Je to pravda, nebo je to jen manévrování a mlhová clona slov? Když nedávno přiletěl admirál Mullen do Izraele, bylo to jasné: USA a Izrael si seřizují hodinky před akcí. Jiný, stejně častý výklad, zněl: přivezl vzkaz, že Izraelci nedostanou zelenou. Teď se právě zdá, že pára uniká, v Teheránu duchovní dali kartáč prezidentu Ahmadínežádovi a ten se zklidnil. Amerika dokonce vyslala k jednáním s Íránem o jaderném programu náměstka ministryně zahraničí Burnse. Vypadá to jako obrat. Dokonce se mluví o tom, že USA pootevřou svoji ambasádu v Tehránu, která je zavřená od roku 1979. Ale za týden může být vše jinak – stejně jako před týdnem nezasvěcenému připadalo, že válka je dveřmi.
A co by se vlastně stalo, kdyby to opravdu začalo?
Dejte jim zabrat!
Před časem jsem stál na holé skále, kterou rozpalovalo slunce žhavé tak, jak to umí snad jen v Hormuzském průlivu. Skála patřila Ománu, na druhé straně byl Írán, v dálce uprostřed se plazily nudle tankerů. Vozí tudy dvě pětiny světové ropy.
A mezi tím proplouvali íránští pašeráci na pekelně rychlých člunech. Zůstávaly za nimi hotové fontány. Byli nepolapitelní. Teď zbývá natřít superrychlé čluny kamuflážní barvou, dát na ně rakety a předat je armádě. Proklouznou pod radary, mohou útočit na tankery kvalitními čínskými raketami s poetickým názvem Mořský orel, které zná Západ pod ještě poetičtějším jménem Bourec morušový. S nimi Íránci mohou zkusit podvázat tuhle ropnou tepnu světa. Tankery tady potápěli už za války s Irákem. A docela úspěšně.
I kdyby však ropné cesty zůstaly víceméně otevřeny, výpadek v produkci ropy by nahnul ekonomiku světa hodně nad útes.
Jsou tady i horší věci. Írán může odpálit rakety na Izrael, ale také na americké základny v Zálivu. Už slíbil "tisíce střel, jež spálí americké lodě“. Může vyslat své miniklony, Hamas v Gaze a Hizballáh v Libanonu, aby udělaly Izraeli ze života peklo. S podobným úkolem mohou vyrazit do akce proti Američanům i šíité v Iráku. Velká část země by vzplanula, to by byl velký problém.
. Jaká je skutečnostJe možné, že íránský jaderný program kvůli sabotážím a výpadkům v dodávkách organizovaných západními tajnými službami zdaleka není tak pokročilý, jak si mnozí myslí. |
Na druhé straně by si však Írán musel dát pozor: 150 000 amerických vojáků v oblasti by nepředstavovalo jen terče pro odvetu, ale také možnou útočnou pěst.
Vývoj krize by závisel na tom, zda by úder proti Íránu byl jednorázový, nebo zda by se z něj stala dlouhá letecká kampaň s cílem rozbít nejen reaktory, ale také rozemlít vojenskou sílu země. Chuck Frelich ze známého Olin Institute Harvardovy univerzity věří, že po jednorázovém útoku by Írán nechtěl riskovat eskalaci, protože i pro jeho ekonomiku by to bylo otevřené krvácení z tepen.
Tyhle scénáře znějí jistě hrozivě. Život ve stínu atomovky by však byl ještě o dost hrozivější. Jenže existuje ještě jeden scénář. Podle něj není íránský jaderný program kvůli sabotážím a výpadkům v dodávkách organizovaných západními tajnými službami zdaleka tak pokročilý, jak si mnozí myslí. Z tohoto pohledu by stačily sankce, trvalý tlak a občasné hromadné manévry stovky izraelských letadel, jež by vypadaly jako generálka na nálet a přitahovaly Íránu uzdu pomyšlením na to, že vojenská akce stále zůstává ve hře.
Má to dvě chyby. Nejde to dělat donekonečna, a Írán by přesto mohl dosáhnout svého. Takže pořád není vůbec jasné, jak tohle skončí.
. Analytik: po úderu na Írán by ceny ropy neznaly stropV případě vojenského konfliktu s Íránem by cena ropy ve výši 200 dolarů za barel "nebyla problém“, říká analytik firmy Colosseum Štěpán Pírko, který se roky zabývá obchodováním ropou. Nakolik se podílí napětí kolem Íránu na ceně ropy už nyní? To neví přesně nikdo. Je to těžké odhadnout. Je však jisté, že svůj podíl má. Můj osobní odhad je, že kdyby se teď spor vyřešil, cena ropy by klesla o pět až deset dolarů za barel. Samozřejmě záleží na akutnosti okamžiku. Když se objevila zpráva o íránských raketových testech a izraelském cvičení, cena se prudce zvýšila právě o těch asi deset dolarů. Řekněme, že by vypukla válka. Jak vysoko by se mohly ceny vyšplhat? Jsou to samozřejmě spekulativní úvahy, ale dá se najít vodítko z minulosti. Nejpodobnější situace nastala zřejmě kolem první války v Zálivu v roce 1991. Ceny se tehdy zvýšily o několik desítek procent. Kdyby se to promítlo na dnešní hladinu, 200 dolarů za barel by nebyl problém. Až by se vše uklidnilo, vrátily by se na někdejší úroveň. Ale v začátku konfliktu by neznaly strop... Objevily se dokonce prognózy, že by se mohly ztrojnásobit. Jaká vůbec padají nejvyšší čísla? Něco mezi 250 a 300 dolary. Ale to, že někde někdo něco plácne, nic neznamená. To si vy nebo já můžeme stanovit jakékoliv číslo. Existuje i odlišný pohled na věc. Nynější vysoké ceny jsou podle něj důsledkem očekávání války, obchodníci se už připravují a ceny vlastně vyšroubovali dopředu. Nedá se říct, že by to bylo výsledkem nějakého promyšleného postupu. Rizikový příplatek bude přece tím vyšší, čím bude konflikt pravděpodobnější. Takže v posledních dnech před válkou může být třeba až padesát dolarů. Čili kdyby se krize dlouho vyhrocovala, nemusí ceny už potom tak vyskočit. Už je to jaksi zohledněno v ceně. Jaký by měla tahle válka dopad na světovou ekonomiku? Obrovský. Ceny ropy by vyskočily na úroveň, o níž jsme už hovořili. Už ty současné ceny jsou pro světové hospodářství přítěží. Dopad je značný, vidíme to dnes a denně. Írán je sice čtvrtý největší producent ropy, ale zhroutil by se bez něj systém? Nejde se na ten výpadek připravit? Nebo ostatní exportéři jedou na doraz už teď? Není možné nahradit íránskou těžbu. Už nyní je problém, že všichni vývozci ropy narážejí na stropy. Kdyby mohli, udělali by to, protože cena ropy je opravdu lákavá. Jenže jejich problém je, že nemohou zvýšit produkci. Spíše by se stalo to, že ceny by vyskočily tak vysoko, že by odradily dostatek zákazníků, tím by klesla poptávka a trh by se dostal do rovnováhy. A Írán jako bychom najednou nepotřebovali. Co by se stalo, kdyby se Íránu podařilo zablokovat Hormuzský průliv? Nastal by ropný šok. Ale jsou tady záložní řešení. Ropovody přes Saúdskou Arábii a další státy by mohly vést padesát až šedesát procent ropy, která se dnes vozí tankery. Nebyla by tak nahrazena celá lodní kapacita, ale zase by se nestalo, že by se kohoutek zcela zavřel. Myslíte, že je možné, aby Írán sám zastavil vývoz, aby ukázal, co by se stalo v případě útoku? Že by použil "ropnou zbraň“? Ne, to ne. Írán dodává ropu zejména směrem na východ. Tím by nepoškodil tolik Spojené státy, jako spíš své zákazníky, kteří mohou být i na jeho straně. Jistě, ceny by krátkodobě vyskočily, na druhé straně by však Írán uškodil i sám sobě, protože by přišel o peníze za ropu, které potřebuje. |
