PŘÍLOHA: VLÁDNÍ KRIZE
jak jí rozumět ■ co bude
Muži, kteří k sobě chovají vzájemnou úctu.
Symboly krachu tohoto spojenectví a těžkých pokusů je znovu slepit jsou už jejich nástupci v čele ČSSD a KDU-ČSL: Stanislav Gross a Miroslav Kalousek.
Dva muži silných slov a mimořádné schopnosti politických obchodů, kteří se osobně upřímně nesnášejí.
Ani to nemohlo jinak dopadnout. Jejich střet se stal nevyhnutelným ve chvíli, kdy se z vlivných postav zákulisí stali lídři svých stran.
Politická rivalita brzy přerostla v osobní antipatie a dnes už i nenávist. Kalousek dává v kuloárech najevo, jak o devět let mladším Grossem bez životních zkušeností a znalostí pohrdá. A Gross oplácí stejnou mincí - Kalouska považuje za všehoschopného muže bez charakteru.
Grossovo vládní vábení
Poprvé na sebe narážejí na konci roku 2003, krátce poté, co Kalousek vystřídal Cyrila Svobodu v čele lidovců.
Gross, tehdy ještě druhý muž Špidlovy vlády i ČSSD, si rychle uvědomuje, jak výhodnou pozici tím Kalousek získal. Není členem vlády, od níž si tak může udržovat odstup a hrát tradiční lidoveckou roli "šéfa opozice uvnitř koalice".
Gross to chce změnit a rozehrává velkou taktickou partii: vyzývá Kalouska, aby se stal členem kabinetu a nabízí mu post ministra zemědělství výměnou za jedno ze tří lidoveckých ministerstev.
Kalousek se léčce lehce ubrání. Vzkazuje, že do vlády půjde, jen když KDU dostane čtvrté křeslo. A na to ČSSD nemůže přistoupit.
Kalouskovi tak zůstává křeslo vlivného předsedy rozpočtového výboru a z něj chystá protiútok: loni v květnu začíná naznačovat, že rozpočet nemůže projít, pokud by v něm měly být i miliardy na vyšší platy policistům. Ty však pro "své lidi" těžce vybojovával právě Gross, tehdy ještě ministr vnitra.
Jenže než dojde na rozpočet, situace se zásadně mění. Gross v červnu 2004 po debaklu ČSSD v eurovolbách sesazuje Špidlu a střídá ho i v roli premiéra.
Aby se jím vůbec mohl stát, musí se nejdřív dohodnout s Kalouskem. Jednání je to mimořádně dlouhé i tvrdé. A Kalousek může být s výsledky spokojený. Přestože Gross sliboval, že kabinet razantně obmění, je nakonec schopen sestavit jen "Špidlovu vládu bez Špidly".
Lidovci si udrží všechna tři svá křesla (zahraničí, dopravu i životní prostředí) - a Kalousek zůstává tam, kde chce být: mimo vládu.
Rozbuška: Grossovy aféry
Bitva o platy policistů nakonec končí remízou: vyšší mzdy se odkládají o rok, na leden 2006, jak si přeje Kalousek. Ušetřené čtyři miliardy však nedostanou z největší části zemědělci, jak chce šéf lidovců. Zůstávají na účtu vlády - a rozhodnout o nich může Grossův kabinet, aniž by se Kalouska na něco ptal.
Blížící se volby 2006 a dopředu ohlášený záměr ODS vládnout po nich s lidovci vzájemnou nedůvěru jen posilují. Konflikt čeká jen na svou rozbušku: nakonec se jí počátkem února stávají Grossovy aféry.
Nejasnosti kolem financování Grossova bytu ještě nechává Kalousek bez komentáře. Situace kolem jeho vlastních nemovitostí totiž také není nejpřehlednější.
Kalouskova chvíle přichází, až když týdeník Respekt zveřejní informace o tom, že premiérova žena podniká s Libuší Barkovou, která má zisky z nevěstince. Šéf lidovců žádá Grossovu demisi. Po několika týdnech tahanic, urážek a nakonec lidoveckém odchodu z koalice na to Gross přistupuje.
Jenže tím příběh "zrady a nenávisti" nekončí. Gross s Kalouskem znovu zasedají za jednací stůl a skládají znovu spojenectví, o něž však osobně už vůbec nestojí.
