Palestinci se silně ztotožňují s hnutím za občanská práva ve Spojených státech. Mnozí si vzpomínají na temné doby, kdy americká společnost vymáhala rasovou segregaci. Skutečnost, že táž společnost si o pouhých pár desetiletí později zvolila afroamerického prezidenta, oživuje naděje Palestinců, že v našem pokračujícím boji za spravedlnost a svobodu nakonec zvítězíme i my.
Hloubka jednoho kompromisu
Obamův volební triumf přichází v symbolický okamžik palestinských dějin. Tento měsíc si připomínáme dvacáté výročí palestinského prohlášení nezávislosti. Text sepsaný poetickou rukou mého zesnulého přítele Mahmúda Darwiše je takřka vizionářský. Zatímco dříve vedla Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) kampaň za jediný, sekulární a demokratický stát rozkládající se na celém území mandátní Palestiny, naše prohlášení nezávislosti se přihlásilo k řešení založenému na existenci dvou států.
palestinská nezávislostObamův volební triumf přichází v symbolický okamžik palestinských dějin. Tento měsíc si připomínáme dvacáté výročí palestinského prohlášení nezávislosti. |
Hloubku tohoto kompromisu lze plně docenit pouze v jeho historickém kontextu. Ve válce a násilí, které provázely založení Izraele v roce 1948, jsme utrpěli obrovské ztráty. Více než 726 000 palestinských křesťanů a muslimů – tedy většina arabské populace v mandátní Palestině – uprchlo nebo je k odchodu z domovů přinutily sionistické milice. Zničeno nebo vylidněno bylo více než 400 palestinských vesnic ležících na území pozdějšího Izraele.
Souhlas s řešením na bázi existence dvou států znamenal uznání izraelské svrchovanosti nad 78 procenty naší domoviny a uplatnění našeho práva na sebeurčení pouze na zbývajících 22 procentech území, které Izrael od roku 1967 vojensky okupuje: na západní břeh Jordánu včetně východního Jeruzaléma a na pásmo Gazy. Přesto jsme tento historický kompromis udělali, protože jsme věřili, že nás to dovede na práh svobody.
Věci se samozřejmě nakonec vyvinuly jinak: Palestinci už jedenačtyřicet let žijí pod izraelskou okupací. V době, kdy se Obama připravuje na vstup do Bílého domu, proto věříme, že se tento muž zamyslí nad otázkou, jak konstruktivní roli mohou Spojené státy hrát v úsilí o mír a bezpečnost.
Během roku od chvíle, kdy Palestinci a Izraelci obnovili své odhodlání dostát závazkům vyplývajícím z "cestovní mapy", se nám sice nepodařilo dospět k definitivnímu urovnání našeho konfliktu, avšak to ještě neznamená, že vynaložené úsilí přišlo nazmar. Jsem přesvědčen, že při dostatku odhodlání na obou stranách dokážeme v relativně krátké době dospět ke konečné dohodě.
Co by mělo následovat
USA mohou učinit čtyři praktické kroky, aby okamžitě pomohly posunout jednání vpřed. Prvním je včasné angažmá. Snaha Bushovy administrativy pomoci našemu mírovému projektu se zadrhla částečně i proto, že v rané fázi svého funkčního období administrativa náš konflikt zanedbala. Umožníme-li, aby tento konflikt začal hnisat, pouze tím prohloubíme nejistotu našich národů a nestabilitu našeho regionu.
včasné angažmáSnaha Bushovy administrativy pomoci našemu mírovému projektu se zadrhla částečně i proto, že v rané fázi svého funkčního období náš konflikt zanedbala. |
Za druhé by USA měly zavést důvěryhodný mechanismus vymáhání, který by zajistil, že zúčastněné strany budou plnit své závazky, zejména okamžité zmrazení osadní činnosti Izraele na celém okupovaném palestinském území. Nejenže Izrael po Annapolisu - v rozporu s mezinárodním právem a závazky plynoucími z obnovené cestovní mapy - nezastavil svou osadní činnost, ale dokonce ji urychlil.
Výstavba obytných jednotek v osadách je dnes o více než 45 procent vyšší než v devíti měsících před Annapolisem. Zvýšil se rovněž počet demolic palestinských domů Izraelem, zejména v okupovaném východním Jeruzalémě. Nic přitom nepodkopává palestinskou víru v mírový proces tolik, jako když sledujeme, jak jsou domy našich rodin srovnávány se zemí, zatímco architektura našeho útisku posiluje.
Za třetí by nová administrativa měla povzbudit opětovné zapojení svých partnerů z kvartetu – Organizace spojených národů, Evropské unie a Ruska – do zprostředkovatelského procesu. Mezinárodní spolupráce je klíčem k zajištění legitimity vyjednávání a bude mít stěžejní význam, až nadejde čas k vymáhání a zavádění jakékoliv dohody do praxe. Od USA nelze očekávat, že břemeno spojené s udržováním míru po konfliktu ponesou na svých bedrech samy.
mýlení cynikůNa arabskou mírovou iniciativu už šest let sedá prach. Trpělivost Palestinců má své meze. Někteří již rezignovali a uvěřili, že životaschopný palestinský stát nikdy nevznikne. |
Za čtvrté by USA měly obnovit svou úctu k mezinárodnímu právu uznáním tří principů: že předokupační hranice z roku 1967 se musí při jakémkoliv vyjednávání respektovat, že je nutno zabezpečit palestinskou svrchovanost nad východním Jeruzalémem, a to při zaručeném přístupu muslimů, křesťanů a Židů ke svým svatým místům, a že nelehký úděl palestinských uprchlíků, jejichž šedesátileté utrpení zůstává i nadále symbolem palestinských nesnází, je třeba vzít na vědomí a spravedlivě vyřešit.
Naše trpělivost má své meze
Naštěstí již existuje rámec, který podporuje řešení těchto záležitostí. Arabská mírová iniciativa z roku 2002 nabízí Izraeli jedinečnou příležitost: plnou normalizaci vztahů se sedmapadesáti arabskými a muslimskými zeměmi výměnou za rozsáhlou mírovou dohodu zahrnující také ukončení izraelské okupace arabských území a spravedlivé a vzájemně dohodnuté řešení pro uprchlíky.
Naše prohlášení nezávislosti je dvacet let staré. Na arabskou mírovou iniciativu už šest let sedá prach. Trpělivost Palestinců má své meze. Někteří již rezignovali a uvěřili, že životaschopný palestinský stát nikdy nevznikne. Jiní, například já, namítají, že nesmíme ztratit víru. Máme-li však realizovat sen o svobodě a státnosti – a ukázat cynikům, že se mýlili –, budeme potřebovat pomoc prezidenta Obamy.
© Project Syndicate, 2008
Jásir Abíd RabboAutor je generálním tajemníkem výkonného výboru Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). |
