Tato souvislost nemusí být nutně náboženská, protože existuje základní vztah mezi hodnotami a zákony na jedné straně, a kulturou a diverzitou na straně druhé. Spíše než debatu o islámu a muslimech potřebuje Evropa seriózní dialog sama se sebou o tomto vztahu, neboť ten dnes čelí krizi.
Správná otázka, kterou bychom si měli položit, zní takto: Může Evropa zůstat v souladu s vlastními hodnotami (demokracií, rovností, spravedlností, úctou atd.) a současně tolerovat a přijímat nové občany s jiným zázemím a náboženstvím? Anebo jinak: Jsou Evropané intelektuálně, jazykově a kulturně vybaveni k tomu, aby dokázali úspěšně skloubit ideál rovnosti se stále rozmanitějším složením evropského obyvatelstva?
Recept na pochybné kroky
Východisko je v podstatě zřejmé: vlády by neměly zaměňovat společensko-ekonomické problémy (nezaměstnanost, násilí, vytlačování určitých skupin na okraj atd.) s otázkami kultury a náboženství. Jinými slovy by neměly "kulturalizovat", "religionizovat" nebo "islamizovat" sociální problémy.
Skutečnost, že většinu Evropanů, kteří se potýkají s nezaměstnaností nebo společenským vytlačováním na okraj, představují černoši, Asiaté, Severoafričané či muslimové, neznamená, že jejich situaci vysvětluje jejich náboženství, etnický původ nebo kultura. Jakýkoliv druh kulturního, náboženského či rasového determinismu je nebezpečný: nezaměstnanost a marginalizace odrážejí společensko-ekonomické procesy a k jejich vyřešení potřebujeme jasnou sociální a ekonomickou politiku. Uchylovat se k vágním kulturně-nábožensky-rasovým vysvětlením je recept na nečinnost, ne-li přímo na pochybné kroky.
podružné faktorySkutečnost, že většinu Evropanů, kteří se potýkají s nezaměstnaností nebo společenským vytlačováním na okraj, představují černoši, Asiaté, Severoafričané či muslimové, neznamená, že jejich situaci vysvětluje jejich náboženství, etnický původ nebo kultura. |
Kulturní, rasové a náboženské dimenze mohou být samozřejmě podružnými faktory, které je třeba zohlednit, ale nepředstavují hlavní příčiny nezaměstnanosti a vytlačování na okraj. Evropské vlády by se neměly řídit návrhy krajně pravicových řečníků, nýbrž spíše se smířit s prosazováním rázné a nápadité politiky zaměřené na řešení hlubších problémů vzdělání (segregované nebo druhořadé školy, školní osnovy atd.), nerovných pracovních příležitostí a rozpadu měst.
Tady nejste úplně doma
Na rozdíl od všeobecně rozšířeného názoru (v němž se tvrzení krajně pravicových stran bohužel stala normou) nemají mladí evropští muslimové problém s náboženskou nebo kulturní "integrací". Spíše je deprimuje absence (či neúspěšnost) sociální politiky, která by řešila jejich potřeby.
Toto selhání neznamená, že je na postupu nový druh rasismu - "islamofobie". Nikdo však nemůže popřít, že někteří občané skutečně čelí diskriminaci kvůli svému náboženství (podle nedávného průzkumu Pewova institutu má 45 procent Evropanů negativní obrázek o islámu). Stěžejním příznakem, že se do současné rozpravy vkradla diskriminace, je posedlost myšlenkou "integrace", a to navzdory faktu, že drtivá většina evropských muslimů dodržuje zákony, zná jazyk země, v níž žije, a je vůči ní loajální - byť někdy kriticky, stejně jako jejich spoluobčané.
občan s imigrantskou minulostíVnímání muslimů jako "těch druhých" nebo jako cizinců je základním faktorem, který vyvolává diskriminaci na trhu práce či bydlení. |
Ustavičné zmínky o občanech "s imigrantskou minulostí" nebo o "hostitelské společnosti" jen přiživují představu, že muslimové nejsou "pravými" Evropany nebo že zde nejsou "doma". V důsledku podobných tvrzení musí evropští muslimové neustále prokazovat svou loajalitu. Toto vnímání muslimů jako "těch druhých" nebo jako cizinců je základním faktorem, který vyvolává diskriminaci na trhu práce či bydlení.
Pomineme-li nejistotu a strach, je životně důležité spoléhat se na fakta a čísla, která ukazují, že na místní i celostátní úrovni je situace mnohem lepší, než naznačují vášnivé a vyhrocené debaty živené médii a některými politickými kruhy. Navzdory probíhajícím sporům se dnes evropským muslimům daří velmi dobře a jejich budoucnost je slibná.
Klíčem je vzdělání
Chtějí-li evropské země zůstat věrné svému pojetí všeobecných a pro všechny stejných lidských práv, vyhnout se pokušení a nesklouznout k rasismu a xenofobii, musí všichni Evropané jednat. Evropští muslimové by v sobě neměli pěstovat mentalitu obětí, a naopak se přihlásit k zodpovědnosti v rámci své společnosti. Evropské vlády a občané, muslimští i nemuslimští, se pak musí vystříhat jakékoliv formy rasismu.
Klíčové je zde vzdělání. Školní osnovy se musí stát vstřícnějšími (aby vytvářely společnou historickou paměť) a rozšiřovat znalosti žáků o náboženstvích a kulturách. Novináři by se měli učit vyhledávat nejen problémy, ale i "úspěšné příběhy". Rétorika, která dává skrytě do souvislosti pojmy jako "ilegální", "zločinný" a "přistěhovalecký" nebo "muslimský", by měla být ve všech případech chápána jako snaha šířit strach a xenofobní reakce.
Muslimové čelí novému rasismu a za svá práva musí bojovat, ale měli by tak činit po boku svých spoluobčanů a v mnoha různých oblastech: na poli domácí i zahraniční politiky, školství, sdělovacích prostředků i společenského aktivismu. Evropané už nesmějí čerpat sebeuspokojení z víry, že jsou nějakým způsobem chráněni před případným opětovným nástupem rasismu či zradou základních lidských práv. A evropští muslimové už nesmějí řešit své problémy - a reagovat na ně - izolovaně.
© Project Syndicate, 2008.
