Ač byl prvním porevolučním šéfem firmy, který měl slušné manažerské vzdělání, vypadá to, že nakonec doplatil na přílišnou suverenitu podobně jako většina šéfů před ním.
ČEZ je totiž natolik silná firma, že zákonitě a opakovaně dochází k situacím, kdy se pozorovatelé začnou tázat, zda tu ještě stát jako vlastník diktuje ČEZu, nebo ČEZ vládě. Žádná vláda totiž nemá nikdy dost peněz, a ČEZ je má zase naopak vždycky.
Čas od času se tedy vrátí na přetřes otázka, do jaké míry je vlastně energetický mamut autonomní. Tak se to asi bude opakovat s každým dalším šéfem do doby, než bude firma plně privatizována. Jenže tato vláda ji privatizovat nechce.
Míl si stát popudil tím, že ČEZ proti vůli ministrů zařadil do soutěže o privatizaci státního podílu v Severočeských dolech.
Jenže tak jednoduché to není. Mílovi předchůdci nakoupili třicetiprocentní státní podíl v dolech za tři miliardy korun a Míl tvrdí, že kdyby se do soutěže nepřihlásil, zažalovali by ho drobní akcionáři. Jeho odpůrci to popírají. Možné také je, že Míl střet sám vyprovokoval.
Jeho samého nijak litovat nemusíme. Má zlatý padák a zajištěné živobytí.
