Předsvědčení, že je v ČR možno skvěle zneužívat demokracii, má co do činění se dvěma skutečnostmi:
1. Ernst Zündel je jedním z nejpřednějších světových popíračů holokaustu, který za tyto aktivity čelí v Německu trestnímu stíhání. Jeho rozsáhlá činnost hanobící židovské oběti nacistické genocidy je i u nás dobře dokumentována a známa.
2. V českém trestním zákoně stojí, že "kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta".
Pražský magistrát neshledal mezi body 1 a 2 souvislost. Extremisté se tak dočkali svého setkání. Jejich uspokojení snad oslabila jen spontánní reakce těch, kteří před německou ambasádu přišli vyjádřit nesouhlas s antisemitským ostouzením. A nebyli to jen lidé z židovské komunity a navíc měli na místě početní převahu.
Extremisté akci spojili se státním svátkem. Je to zdánlivě maličkost.
Ve skutečnosti však ukazuje, o co popíračům šoa opravdu jde: nikoliv o minulost, ale o budoucnost.
Vyvraždění šesti milionů evropských Židů představuje pojetím i provedením zločin v dějinách ojedinělý.
Ti, kdo jej jako Zündel označují za výmysl, zlehčují jeho rozsah, případně vinu nacismu na spáchaných zvěrstvech, si nejednou říkají historici-revizionisté.
Hovoří o šoa jako o poválečné propagandě vítězů. Svědectví přeživších označují za nevěrohodná, důkazy za zfalšované.
Taková i další tvrzení "revizionistů" byla opakovaně vyvrácena, ale popírači šoa je předkládají stále znovu.
Mají k tomu zlý důvod: neméně než hanobit židovské oběti nacismu chtějí přesvědčit, že "mýtus holokaustu" pomáhá Židům "ovládat svět". Popírači šoa tak dali nový výraz odvěké antisemitské tezi o světové židovské moci a židovském spiknutí.
Neonacisty rádoby věcně nastolený spor o šoa nikdy neměl a nemá co do činění s historickým bádáním či svobodou slova. Není střetem o dějiny a názor, ale o to, zda má svět opět podléhat protižidovským předsudkům, nenávisti, urážkám a štvaní.
Svým postojem ke shromáždění na podporu Zündela zaujal určité stanovisko i pražský magistrát. Místo aby třeba i za pomoci politologů a historiků vyhodnotil všechny zákonné souvislosti oznámené akce, ukázal při zvažování její legality spíše rutinu a váhavost. O to jasněji mají ti, kdo se shromáždění domohli. Den před jeho konáním se na webu Národního odporu objevil text nazvaný Když se prase bojí řezníka. V něm se také psalo: "Český národ nehodlá jen mlčky přihlížet tomu, jak (samo)vyvolení likvidují jim nepohodlné osoby... Národní odpor… akci podporuje… stejně jako zbývající hrstka organizací a webů, které se ještě nenechaly rozmáčknout pěstí mezinárodního žida a jsou odhodlány upozorňovat a bojovat za (historickou i současnou) pravdu a práva evropských národů až do konce."
Jsou však lidé, kteří historické události ještě pamatují: až do konce.
