O to silnější může být - a nesporně bude - jeho pozice v čele jediné světové supervelmoci i v čele "jeho" globální války s terorismem.
Amerika prošla nesmírně vyrovnanou a těsnou předvolební bitvou, Bush však přesvědčil mnohé váhající, že je správným mužem na správném místě. Přesvědčil je, že je prostě lepším a ráznějším prezidentem i "jistější volbou".
Evropa má pro takto "jednoduché" postoje často pramalé pochopení. Bushovi američtí příznivci si ho však cení především proto, že je rozhodným mužem, který si stojí za svým. I to zásadně ovlivnilo výsledek voleb.
Kdyby volila Evropa, Bush by neměl šanci. Neboť jeho nekompromisní a "přímočaré" postoje není často snadné pro politiky na našem kontinentu strávit.
Americké volby byly referendem o dalším směřování USA, byť jejich dozvuky pocítí i zbytek světa. Úvaha, na jejímž základě nerozhodnutí volili, byla poměrně snadná, v předvolební Americe ji bylo možné zaslechnout v různých obměnách mnohokrát za den.
Ta úvaha zní: "Jistě, Bush má mnoho chyb. Bylo by lákavé volit Kerryho, třeba by opravdu něco změnil k lepšímu. Ale co když to jsou všechno jen sliby? Můžeme Kerrymu opravdu věřit?" Mezi "ano" a "ne" v odpovědi na tuto otázku se táhne jen nesmírně tenká dělicí linie.
Nyní se zdá, že nemálo nerozhodných raději vsadilo "na jistotu" a také na úvahu, že ve válce není rozumné měnit velitele, ani ve válce irácké ani v globálním "střetu s terorismem".
Irák byl jedním z hlavních bojišť americké předvolební kampaně. Mnoho Američanů Bushovi vyčítá, že zatáhl zemi do vleklého a zdánlivě bezvýchodného konfliktu. Kerrymu jeho "irácký protiúder" však příliš nevyšel. Opakoval jen, že by vše dělal "jinak a lépe, tak jako ve všem". Jenže Američanům, ukázalo se, zkrátka nestačí jen slibovat, že "bude líp".