Proč by se neměly vést nezávazné řeči s agentem StB Karlem Köcherem

  15:40aktualizováno  18. února 15:15
Proč je problematické vést v pátek večer před televizními kamerami nezávazné řeči s mužem jménem Karel Köcher. Čtěte celé znění analýzy Karla Pacnera.

Karel Köcher na snímku ze září 2004 | foto: ČTK

Moderátor Jan Kraus si v televizní talk show Uvolněte se, prosím vloni 15. června povídal s někdejším agentem první a druhé správy StB Karlem Köcherem.

Vtipkovali o Köcherově kariéře, vždyť tenhle pán jako jediný z komunistických vyzvědačů pronikl do americké CIA, a zevnějškem se nápadně podobá prezidentu Václavu Klausovi, s nímž byl koncem osmdesátých let zaměstnán v Prognostickém ústavu. Host naznačoval, že patří mezi lidi, kteří chystali podmínky pro listopadový převrat. Nic však nepadlo o tom, nakolik bylo morální pracovat pro komunistickou kontrašpionáž a rozvědku, nic nepadlo o udávání jeho známých... Köcher nakonec v pořadu vyhlížel jako hrdina. Publikum v Divadle Ponec mu zatleskalo.

Ten potlesk žádá korekci. Pracovníci Úřadu pro zahraniční styky a informace (civilní rozvědka), kteří spravují archiv bývalé první správy, totiž z mnoha tisíc stránek svazku číslo 44 503 nedávno odtajnili části charakterizující Köcherovu činnost. Třebaže jsme na některých místech kostrbatost estébáckého vyjadřování pro lepší srozumitelnost opravovali, jeho hlavní rysy a hantýrku jsme pochopitelně ponechali.

. DOKUMENT

Agentská dráha Karla Köchera

Podívejte se na kdysi přísně tajné dokumenty StB

Ach, ten temperament
Karel Köcher si jako agent druhé správy (kontrarozvědky StB) vybral krycí jméno Pedro. Závazek ke spolupráci podepsal 31. ledna 1963, ale úkoly dostával od svého řídícího důstojníka, podplukovníka Miloslava Gvozdeka, už dřív. Například když se 28. prosince 1962 sešli v pražské kavárně Demínka, Gvozdek hlásil: „V průběhu schůzky provedl jsem jeho vytěžení k výsledku napojení na objekta v akci Stopa. Dále jsem s ním rozebíral otázky jeho spolupráce. Vysvětlil jsem mu, aby se nenechal odradit tím, že jeho první kontakt na objekta nebyl tak úspěšný, jak si představoval. Jeho postup jsem schválil.“

V úvodním memorandu popsal anonymní autor z StB nového agenta Köchera takto: „Pedro se narodil jako syn českého poštovního úředníka působícího na Slovensku. Jeho matka je Slovenka z Trnavy, dcera cukrovarnického dělníka. Otec byl do roku 1928 vojenským gážistou, potom přešel k čs. poště. V roce 1938, kdy byly Pedrovi čtyři roky, přestěhovali se rodiče do Prahy, kde bydlí dosud.“

Z mladistvé nerozvážnosti...
Jako student francouzského gymnázia se Karel K. stal členem protistátní skupiny, která však nevyvíjela žádnou činnost. Bezpečnost si zavolala rodiče těchto studentů a domluvila jim, aby se lépe starali o své děti. Tím případ skončil. „Ovšem v té době to byla krajně výjimečná benevolence,“ podotýká k tomu Prokop Tomek z Archivu bezpečnostních složek ministerstva vnitra.

Köcher vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, k tomu si přidal ještě dramaturgii na FAMU. Pracoval jako scenárista a režisér vědecko-populárních filmů televize, potom učil fyziku a matematiku, pak byl redaktorem  Čs. rozhlasu; úspěšně pracoval v redakci humoru a satiry.

„V roce 1958 byl Pedro odsouzen Obvodním soudem v Praze 2 pro urážku veřejného činitele na 3 měsíce podmínečně (do vězení) na 1 rok,“ pokračuje memorandum. „Pedro byl 29. 9. 1958 v nočních hodinách zpozorován příslušníkem Veřejné bezpečnosti, jak se líbal se svým děvčetem. Sledování příslušníka VB jej natolik rozčililo, že v kontraverzi použil několik urážlivých slov vůči příslušníku VB, za což byl odsouzen.“ Dále v dokumentu stojí: „V květnu 1962 byl odsouzen na 8 měsíců podmínečně na dva roky za to, že na jaře 1961 si pozval do bytu tři nezletilé dívky, z nichž jedna byla mladší 15 let, se kterými předváděl ‚mejdanovou scénu‘. Jedna z těchto dívek byla později pro morální přestupky zatčena, při výpovědi prozradila i tento styk.“
Köcher problémy se zákonem zaměstnavateli zatajil. Když se o nich v roce 1964 vedení rozhlasu dozvědělo, propustilo jej. Provinilec se postupně uchytil coby noční hlídač u Stavebních podniků, brigádník v zemědělství, vědecký pracovník v pražském Planetáriu a redaktor v technickém nakladatelství.

„Výše uvedené přestupky, které Pedro spáchal a byl za ně odsouzen, provedl z mladistvé nerozvážnosti a temperamentu své povahy,“ omlouvá ho memorandum.

Opravdu spolehlivý
V rozhlasu přijali Köchera za kandidáta KSČ. Když ho odtamtud vyhazovali, zrušili mu i kandidaturu. StB tlačila na vedení rozhlasu, aby přijalo Köchera zpět, poněvadž by mohl udržovat a rozvíjet kontakty, o něž kontrarozvědka stála. Avšak vedení rozhlasu, opírající se o lidi z ÚV KSČ, naléhání odolalo.

Proč stála StB o spolupráci s Köcherem?

Zmíněné memorandum to vysvětluje: „Jde o vzdělaného a mimořádně nadaného člověka, znalého jak fyziky, matematiky, kultury, novinářství, filmařství včetně jazykových znalostí. Jeho jednání je příjemné, je bystrý se zájmem o věc. Jeho charakteristickým rysem je, že se někdy rozzlobí nad nepodstatnými věcmi, brzy však na věc zapomene a je ochoten se i omluvit. V plnění úkolů je přesný a svědomitý. Má dobré všeobecné znalosti, přehled o dění ve světě včetně USA. Jeho zájmem a koníčkem je rozvědka, ve které by chtěl pracovat.“

Köcher hovořící anglicky, francouzsky a rusky, částečně i německy a polsky „má v Praze široké styky mezi spisovateli, novináři, herci a kritiky. Například dr. Josef Nesvadba, Hermanová, Štuchal, Kačírková a jiní,“ konkretizuje dokument. Rozvědka, která pro něho používala krycí jméno Tulián, později psala: „Tulián udržoval v ČSSR širokou paletu styků, zejména v kruzích umělců a představitelů humanistických věd, například s revizionistou dr. Svitákem, Kosíkem, Jiřím Němcem, redaktorem časopisu Tvář, s režisérem Janem Němcem, se spisovatelem Václavem Havlem, dr. Nesvadbou, Chalupeckým a Grossmannem, které ovšem znal také osobně americký rozvědčík Kline.“

Profesora Kolumbijské univerzity G. L. Klina, jehož StB vedla pod označením Profesor, totiž považovala po konzultaci se sovětskou KGB za agenta americké vojenské výzvědné služby. Kline (někdy také psáno jako Klein) měl vliv na udělování stipendií cizincům, protože byl členem vlivné Fordovy nadace. „Mezi agentem Pedro a Klinem se postupem doby vytvořil velmi dobrý vzájemný vztah. Bylo proto rozhodnuto využít tohoto vztahu v cílech rozvědných...“ Nicméně některé známosti si Köcher zřejmě vymyslel, aby vypadal zajímavěji. V dalších spisech se totiž vyskytují zmínky pouze o Nesvadbovi - to byla akce Spisovatel.

Köcher také pracovníkům vnitra na pěti stránkách vypsal své známosti v USA; i tady lze mít pochybnosti, zda nenadsazoval. Když později emigroval do Spojených států, někteří ze jmenovaných se s ním stýkali sporadicky, spíše se mu vyhýbali.

Nejdřív sto, pak tisíc
V listopadu 1963 se Köcher oženil. StB považovala za vhodné, aby se agentkou stala i jeho žena Hana, členka KSČ. Jako manželé mohli různé lidi lépe kontaktovat. Pedro získal důvěru kupříkladu vědeckého pracovníka Ústavu fyzikální chemie Čs. akademie věd J. P., kterého StB podezírala ze špionáže ve prospěch CIA. Byla rozehrána akce Vzduch. V červenci 1964 poslala StB manžele Köcherovy s J. P. a jeho ženou na dovolenou do Polska. Na tuto akci dala Pedrovi tisíc polských zlotých.

Řídící podplukovník Gvozdek byl s prací Pedra spokojen a navrhoval mu výplaty. Nejprve v říjnu 1964 sto korun, v prosinci téhož roku tisíc korun, neboť „Pedro je perspektivním spolupracovníkem s využitím jednak k rozpracování dr. Nesvadby a jednak k plánovanému opatření ve spolupráci s první správou“. Tím byl zamýšlený přesun Köchera s manželkou do USA - druhá správa ministerstva vnitra, kontrarozvědka, se na tom domluvila s první správou, s rozvědkou. A Köcher projevil ochotu odjet.

A jsou za vodou
Výše zmíněný Kline-Profesor slíbil Köcherovi-Pedrovi-Tuliánovi, že mu ve Spojených státech pomůže s vybudováním nové existence.

Vysazení manželů Köcherových na Západ nebylo pro Prahu problémem. Postup zněl takto: Köcherová má ve Vídni strýce Josefa Pardamce, k němuž odjedou legálně na návštěvu, a v zahraničí zůstanou; když u něho byli minule, přemlouval je, aby se nevraceli. Nyní mu tedy vyhoví. Ministerstvo vnitra bude dvojici v zahraničí finančně podporovat. Kromě toho jim bude doma ukládat na vkladní knížku 1 000 Kčs měsíčně.

Po příjezdu do Vídně požádali manželé na americkém konzulátu o vstupní víza do USA. Díky písemnému doporučení profesora Klineho na ně nemuseli dlouho čekat. Kline se o ně staral i nadále. Köcherovi umožnil získat stipendium na Ruském institutu Univerzity státu Indiana v Bloomingtonu. Potom mu dopomohl ke studiu na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Tam navštěvoval semináře proslulého politologa Zbygnieva Brzezinského. Profesoři oceňovali Köcherovo nadání. A poznali ho coby zuřivého antikomunistu.

Nové jméno
Kromě toho Köcher, jemuž pražská centrála dala nové krycí jméno Rino, psal komentáře do Rádia Svobodná Evropa. „Během studia mu bylo uloženo tipovat z řad studentů a profesorů osoby vhodné ke spolupráci,“ uvedl poručík Miroslav Plášek, krycím jménem Opavský, v hodnocení z 5. srpna 1969. Köcherová si našla výhodné místo v obchodě s diamanty Savion.

Manželé vpluli do newyorského společenského života. Chodili do nočních podniků, kde byl v módě volný sex. Köcher dbal i na fyzickou kondici a navštěvoval sportovní zařízení. „Köcherovi byli nejspíše sexuálně nejvýkonnějšími vyzvědači v historii prosovětské špionáže,“ uvedl bývalý šéf archivu rozvědky KGB Vasilij Mitrochin ve společné knize s Christopherem Andrewem Neznámé špionážní operace KGB: Mitrochinův archiv (česky vyšla roku 2001). V této činnosti „se nejen zdokonalovali na večírcích, kde se střídali jejich partneři, ale i při skupinových orgiích v newyorských sex klubech Plato’s Retreat a Hell Fire, které vzkvétaly v sexuálně uvolněném období konce šedesátých a v průběhu sedmdesátých let...“

Köcher požádal rozvědku, aby zařídila jeho opětovné přijetí do KSČ. To se také stalo.

Karel Köcher v roce 1990 ve svém domě v Dolních Břežanech.

V jámě lvové
V listopadu 1972, po získání doktorátu na univerzitě, prověřili Köchera, jenž v Praze obdržel krycí jméno Rino, pro zaměstnání v CIA. Měl pověst brilantního sovětologa s militantními sklony a nedávno získal americké občanství. Navíc ho doporučil slavný politolog Brzezinski. Jako každý musel i Köcher projít detektorem lži čili polygrafem. Zkoušku absolvoval bez obtíží - na překonávání přístroje ho vycvičili ve zdravotním středisku ministerstva vnitra v Krakovské ulici v Praze.

V únoru 1973 Rino nastoupil do Pentagonu, kde zpracovával zahraniční tisk. V září ho převedli do úřadovny CIA, která byla překladatelským a analytickým oddělením sovětské sekce ve Washingtonu. V obou případech působil jako smluvní zaměstnanec na určitou dobu. Köcher „překládal rozhovory z češtiny a ruštiny, které CIA tajně získala“, sdělil později vysoce postavený pracovník FBI Kenneth Geide. Kromě toho Köcher odpovídal za zjišťování podrobností o jejich účastnících.

Jeho spolupráce s Prahou procházela výkyvy. „Stabilně dobře ho nadřízení hodnotili pouze v letech 1973-1976,“ poznamenává Prokop Tomek z Archivu bezpečnostních složek ministerstva vnitra. „Zato v letech 1968, 1971-1973 a 1976-1982 spolupráci přerušil.“

Vnitrácký podplukovník Jiří Švestka, krycím jménem Šimovič, si 15. května 1975 pochvaloval: „V letech 1974-1975 předal Rino řadu důležitých materiálů jak informačního, tak operativního charakteru, který jsme postoupili sovětským přátelům.“ Sověti s ním navázali přímé spojení; měli k tomu víc lidí a prostředků než československá rezidentura ve Washingtonu. Připravili několik mrtvých schránek v okolí metropole. Zprávy tam vozila Köcherová-Adrid (která jinak zůstala v New Yorku, kde manželé začínali, a za manželem jezdila o víkendech). Dokumenty o této jeho práci v archivu československé rozvědky chybí.

„Köcher nám oznámil jména tří nebo čtyř sovětských diplomatů v Latinské Americe, které už CIA zverbovala nebo je ke zverbování otipovala,“ vzpomínal později šéf rezidentury KGB ve Washingtonu v letech 1965-1970 Oleg Kalugin. „Když najednou dostanete jména čtyř podezřelých, máte pocit, že vás možná chce CIA zaměstnat. To je technika, kterou jsme používali i my k odvedení pozornosti od skutečných cílů na něco jiného, vymyšleného, podstrčeného, neexistujícího. Přesto jsme tuhle informaci předali Moskvě.“

To bylo začátkem roku 1975. Mezi podezřelé diplomaty patřil i Alexandr Ogorodnikov. Sovětská kontrarozvědka začala čtveřici sledovat. Na půl roku na ně nasadila všechny své prostředky. Nic nezjistila. Nicméně u jednoho ze čtyř podezřelých se Rinovo tvrzení nakonec potvrdilo. - V roce 1977 KGB sledovala v Moskvě rutinním způsobem jednoho amerického diplomata, o němž věděla, že je důstojníkem CIA. Během jízdy městem si sledovači všimli, že si tento muž vyměňoval gesta s řidičem jakéhosi sovětského vozu - a ten patřil zmíněnému pracovníku ministerstva zahraničí Ogorodnikovovi.

Nová, mnohem důkladnější kontrola včetně odposlechů zjistila, že tento sovětský diplomat předává už několik let Američanům tajné spisy. Když ho zatkli, po několika hodinách se přiznal. A nabídl se, že vlastnoručně sepíše doznání. Vrátili mu jeho pero, on rychle odšrouboval kryt a vyndal z něho pilulku, kterou polkl. Oživovací pokusy byly marné. Tuto sebevraždu potvrdil rezident CIA v Moskvě Milt Bearden ve svých memoárech The Main Enemy.

20 tisíc dolarů od předsedy KGB
„V září 1975 proběhla v ČSSR konzultace za účasti vysokých úředníků federálního ministerstva vnitra s náčelníkem odboru sovětské rozvědky a představitelem KGB u první správy k přípravě schůzky s Rinem ve Vídni,“ uvádí jeden z dochovaných dokumentů StB. „Náčelník odboru sovětské rozvědky hodnotil kladně a s poděkováním materiály získané od Rina. A předseda KGB rozhodl na základě tohoto ocenění uvolnit 20 tisíc dolarů pro Rina.“

Když smlouva v CIA v červenci 1975 skončila, vrátil se Köcher z Washingtonu do New Yorku a manželé si koupili byt na Manhattanu. Na základě smlouvy s CIA psal Köcher studii o metodách rozhodování v sovětském vedení. Pak učil na univerzitách. Později obchodoval s diamanty; třebaže totiž v roce 1981 složil zkoušky na ministerstvo zahraničí USA, z jeho přijetí sešlo.

Zatčení manželské dvojice
Proč se Rino nevrátil do amerických státních služeb? Možná proto, že patrně v roce 1982 začala FBI manžele Köcherovy sledovat. V létě 1984 nasadila odposlouchávací zařízení do jejich bytu, auta i do kanceláře Köcherové. Avšak rozhodující důkazy proti nim nezískala. Přesto tajná policie padesátiletého Köchera a jeho o deset let mladší ženu Hanu v úterý 27. listopadu 1984 v New Yorku zatkla, a to těsně před jejich odjezdem na letiště, odkud chtěli přes Curych zamířit do Vídně. Měli v úmyslu se usadit v Rakousku, byt na Manhattanu prodali.

„Byl vypracován a uskutečněn plán založený na určité charakterové vlastnosti Köchera, kterou zjistili psychologové CIA - na jeho obrovském egu,“ napsal 23. února 1992 deník Washington Times. „Plán se pozoruhodně zdařil a Köcher okamžitě prozradil, že pracoval pro československou výzvědnou službu i pro KGB.“ Během dvou hodin popsal svůj výcvik a úkoly. Agenti FBI byli překvapeni, jak rychle se přiznal. Ale přetáhnout ho na svou stranu se jim nepodařilo. A jeho přiznání na sestavení obžaloby zase nestačilo.

O něco později mluvili v jiné místnosti s paní Köcherovou další agenti: „Když budete vypovídat, slibuji vám beztrestnost.“ Mlčela. Američané chtěli Köchera odsoudit a jeho ženu použít coby korunního svědka. Hrozilo mu doživotí. Manželka odmítla svědčit. Bylo tudíž obtížné postavit Köchera před porotu. Američané nakonec Köcherovy s několika dalšími východoevropskými vyzvědači vyměnili za sovětského disidenta Anatolije Ščaranského a za lidi, na nichž měli zájem, 11. února 1986 v Berlíně.

Takhle si to nepředstavoval
Po návratu do Československa se cítil Köcher zneuznaným hrdinou. Pro rozvědku představoval ukončený případ, už ho nepoužívala. Nicméně vnitro jej kontrolovalo, protože za ním jezdily americké televizní štáby a spisovatel Ronald Kessler.

Náčelník rozvědky generál Karel Sochor dojednal s vedoucím tajemníkem Městského výboru KSČ v Praze Miroslavem Štěpánem, že ho přijmou v Prognostickém ústavu ČSAV jako vedoucího vědeckého pracovníka s měsíčním platem 6 000 Kčs. Avšak Köcher si podle záznamu z 23. března 1988 přál pracovat ve štábu poradců generálního tajemníka ÚV KSČ Milouše Jakeše - žádost nebyla vyslyšena.

V listopadu 1988 si na Köchera stěžoval u Sochora Zdeněk Jirků z Prognostického ústavu. Třebaže mu vytvořili dobré podmínky pro práci, nic nedělá a tvrdí, že „je neustále sledován a perzekvován ze strany představitelů rozvědky, ... je mu bráněno v činnosti a v aktivitě (vydání knihy, vystoupení v televizi atd.), ... nemá adekvátní společenské postavení, ... jeho život je v kontinuálním nebezpečí, ... je ve špatné finanční situaci, ... nesmlouvavě prosazuje opatření a kroky ve svůj prospěch, ... udržuje široké styky na opoziční představitele (Charta)...“ Závěr Zdeňka Jirků, jak ho zaznamenal náčelník 52. odboru (USA) podplukovník Imre Farnbauer, krycím jménem Ondráš, zní: „Rino není schopen se adaptovat na společenskou a politickou situaci v ČSSR. Negativní trendy v jeho vystupování mají jednoznačně stoupající tendenci...“ I Štěpán se odmítl angažovat v jeho prospěch a uvažovalo se, že bude nejlepší dát Rina do penze.

Začátkem prosince 1988 se Ondráš a zástupce KGB Jevgenij Budanov setkali s Köcherem. Ten opět vyjádřil nespokojenost se svým postavením, nadhodil, že by měl dostat sovětské vyznamenání, což Budanova udivilo, nicméně představitel KGB podotkl, že Sověti si jeho činnosti váží. Köcher nebyl spokojen s tím, jak se o něj ministerstvo vnitra postaralo. Jeho stížnost prošetřovala Inspekce ministra vnitra ČSSR, která ji uzavřela 10. října 1989 obsáhlým rozborem. Po návratu dostali Köcherovi byt 3+1 a ministerstvo půldruhého roku hradilo jeho nájemné a provoz. Jako odškodné mu bylo vyplaceno 150 000 tuzexových korun a přes 800 000 Kčs.

Manželé se přestěhovali do vlastní vily na okraji Prahy. Z hrubého měsíčního platu 7 820 Kčs byl Köcherovi vyměřen měsíční důchod 3 800 Kčs (průměrný důchod v Československu roku 1988 byl 1 496 Kčs, průměrná hrubá mzda činila 3 095 Kčs, čistá pak 2 451 Kčs). Podle telefonického odposlechu měli manželé neznámou sumu peněz ve švýcarských bankách.

Žádné dokumenty nepotvrzují, že by Köcher patřil k zásadním odpůrcům režimu, jak někdy naznačuje. V listopadu 1989 pronikl do Občanského fóra - využil toho, že tam působila řada lidí z Prognostického ústavu, které znal. Když ho ostatní poznali jako komunistického špiona v USA, musel odejít.

Tak co, zatleskáme Karlu Köcherovi?

. Jak Kavčí hory komunikují

Stížnost vyřídila ta, kterou jsem kritizoval

Po vystoupení Karla Köchera v pořadu Uvolněte se, prosím jsem poslal 1. července 2007 stížnost Radě České televize: „Moderátor neměl připravené otázky, jimiž by ukázal na zrůdnost jeho činnosti ve prospěch komunistického systému a jeho patrný podíl na sebevraždě jednoho ruského diplomata-agenta CIA...
Domnívám se, že takové vystoupení nemá ve veřejnoprávní televizi v demokratické zemi místo.“

Předseda Rady ČT Jiří Baumruk odpověděl 23. července. „Konstatujeme, že Rada České televize nemá v žádném případě jakékoliv kompetence, na základě kterých by mohla zasahovat do obsahu pořadu či do výběru hostů.

V každém případě Vám však děkujeme za tento podnět, který přeposíláme generálnímu řediteli ČT.“ Jitka Hrabíková ze sekretariátu ředitelky programu odpověděla 2. října 2007 dopisem, který nechala vypracovat Simoně Matáskové, dramaturgyni pořadu Uvolněte se, prosím - tedy pracovnici, na niž jsem si stěžoval. Matásková se hájila: „V rozhovoru byla pracovní minulost p. Köchera zmíněna zřetelně, tedy že pracoval jako agent StB, infiltrován do CIA, člen KSČ apod. V demokratické společnosti je tedy na divákovi, aby si podle těchto informací definoval své vlastní hodnocení či postoj k p. Köcherovi. P. Köcher je jistě problematickým hostem.

Svou osobní historií a pracovním působením je nejen součástí naší společnosti, ale i vhodnou osobou k případné divákově reflexi naší minulosti a současnosti.“

Autor:

Ejpovický tunel zkrátí cestu z Plzně do Prahy o 11 minut, řekl šéf SŽDC

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Zemanův lékař Halata zemřel během návštěvy v Číně, kde byl s prezidentem

Zeman zahrál čínskému prezidentovi na klavír

Během cesty prezidenta Miloše Zemana do Číny zemřel v úterý lékař Petr Halata, který byl součástí delegace hlavy státu....

Nevěděl jsem vůbec, co podepisuji, řekl Babišův syn ke kauze Čapí hnízdo

Farma Čapí Hnízdo u Olbramovic na Benešovsku

Syn premiéra Andreje Babiše tvrdí, že ho spolupracovníci jeho otce kvůli kauze Čapí hnízdo drželi na Krymu. V reportáži...

Otec lže, chci vypovídat, říká Babiš mladší. Premiér dál mluví o kampani

Andrej Babiš zveřejnil na svém facebookovém profilu fotky syna Andreje, mají ho...

Babišův syn Andrej napsal v e-mailu pro Seznam Zprávy, že si přeje být telefonicky v kontaktu s českou policií...

Babiš: Jde o odporný útok na moje děti. Cílem je destabilizovat Česko

Premiér Andrej Babiš při debatě k 100 letům od konce první světové války v...

Český premiér Andrej Babiš se ostře ohradil proti reportáži serveru Seznam Zprávy o údajném únosu jeho syna. Z...

Je nás pět až deset procent, řekla Šlechtová k manželství gayů a leseb

Exministryně obrany Karla Šlechtová

Páry homosexuálů se dočkaly. Ve Sněmovně začal souboj o to, zda i gayové a lesby budou moci uzavřít manželství. Zatím...

Další z rubriky

Příloha MF DNES Kavárna se vrací, vychází ve velkém formátu

Titulní strana přílohy MF DNES Kavárna v nové podobě. 7. září 2013.

Po prázdninové přestávce se vrací tradiční příloha Kavárna do sobotního vydání deníku MF DNES. Příloha zabývající se...

Sbohem! Editor Kavárny on-line Josef Chuchma se loučí

Sbohem, Kavárno... (Za ilustrační snímek byl zde použit záběr, na němž se 4.

K třicátému červnu 2013 byla uzavřena dosavadní existence Kavárny on-line, která vznikla z mé iniciativy, coby editora...

ZÁPISNÍK: Naše česká Kanada. Jak starosta řádil, lhal a měl podporu

Torontský starosta Rob Ford se přiznal, že v minulosti kouřil crack.

Škromach oceňoval konspirační teorie. Srovnání: česká politika a starosta Toronta, který kouří crack, lže a pije. Boj...

Najdete na iDNES.cz