Splnění těchto požadavků lze vymáhat podle českého práva. Rakušané chtěli, aby mohli jejich neplnění žalovat i před soudem unie. Proto žádali, aby byl součástí budoucí dohody o vstupu České republiky do EU protokol o Temelínu. Česká strana s tím souhlasila.
Je však na Vídni, aby tento krok prosadili i u ostatních členů unie. Pokud se to nepodaří, bude to její problém a nemělo by to ohrožovat český vstup do EU jako dosud.
Až v nejbližších dnech se ukáže, zda dosažená dohoda odstraní ocelovou kouli jménem Temelín, která stahuje česko-rakouské vztahy ke dnu. Problémem totiž dávno není Temelín. Problémem je rakouská vnitřní politika, kde se elektrárna stala trumfem v boji o voličské hlasy.
Uvidíme, zda rakouská politická reprezentace dokáže jako celek respektovat závazky, které přijalo vedení země. Stále hrozí, že vlivné síly v zemi se raději oddají populistickým hrátkám v naději na volební zisky.
Ale i když kancléř Wolfgang Schüssel tuto mimořádně obtížnou situaci zvládne, po sporu o Temelín zůstane ještě dlouho nebezpečný "spad": celá aféra vyvolala u veřejnosti obou zemí nechuť, ne-li odpor k druhé zemi.
Rakouští politici zprava i zleva vytvořili ve veřejnosti obraz Čechů jako neodpovědných ničemů, kteří jsou schopni zasypat radioaktivním popílkem i Alpy. Nekončící požadavky Rakušanů a neustálé opakování, že Temelín musí být za každou cenu uzavřen, nezůstaly bez vlivu ani na českou veřejnost. K
Koneckonců, takové vydírání, zastrašování a ponižování jako nyní nezažila Česká republika od ruské okupace roku 1968. Bude třeba ještě hodně práce, aby veřejnost obou zemí překonala pocity, jež se nahromadily za poslední rok.
