Nový premiér irácké vlády však má velkou nevýhodu. Téměř nikdo ho nezná.
Irák opustil v roce 1971 a vrátil se až loni v dubnu. A ti, co už o něm slyšeli, mu příliš nedůvěřují - Aláví, potomek bohaté a politicky úspěšné bagdádské rodiny, se totiž nikdy netajil svými kontakty s americkou a britskou tajnou službou.
Nyní ho tak čeká těžký boj o místo na slunci. Podobné bylo i třináctiměsíční působení Bremera, který musel po celou dobu čelit v Iráku "zaručeným" informacím o brzkém odvolání.
Bremer, jednašedesátiletý absolvent prestižních amerických univerzit a dlouholetý diplomat, v pondělí odletěl a po něm zůstala jen spousta práce. Irák stále není klidné a bezpečné místo, které by bylo v turistických průvodcích doporučováno pro dovolenou. Je to země plná násilí, únosů cizinců a strachu.
Bremer, energický, ale i vlídný muž, jehož ve světě proslavil výrok "We got him" (Dostali jsme Saddáma) a docela přesná předpověď událostí z 11. září, neodjíždí s čistým stolem.
Alávího rodina má sice s politikou zkušenosti, ale je otázka, zda se Alávímu podaří stůl uklidit. Jeho dědeček pomáhal v roce 1920 vyjednat nezávislost země na Británii a o dvacet let později jeho strýc usedl do křesla ministra zahraničí.
Také Aláví se na politickou kariéru připravuje už delší dobu. V roce 1993 spoluzaložil v Londýně Iráckou národní dohodu, kterou vytvořili bývalí členové Husajnovy strany Baas a nespokojení důstojníci a jejími členy jsou sunnité i šíité.
Po návratu do země naskočil do právě se rozjíždějícího vlaku a stal se členem irácké vládní rady. Boj o nový a bezpečnější Irák musí Aláví brát i osobně. Ocitl se totiž na seznamu cílů jordánského teroristy abú Músy Zarkávího, jehož Spojené státy považují za vůdce Al-Kajdy v této oblasti.
Aláví, podobně jako Bremer, už jeden atentát přežil. Iráckého premiéra v roce 1978 v Londýně, pravděpodobně na příkaz Saddáma Husajna, napadl muž se sekyrou. Aláví pak strávil rok v nemocnici pod policejním dohledem. Také Bremer unikl jen o vlásek, když na jeho konvoj loni v prosinci zaútočili ozbrojenci.
