Řadu let před konfliktem lemovaly administrativní hranice Abcházie a Jižní Osetie s Gruzií zátarasy a kontrolní stanoviště. Mnohem snadnější bylo dostat se na jejich území z Ruska, jehož pasy a měnu využívá většina obyvatel.
"Když jste chtěli vstoupit do tohoto regionu, tak jste museli získat jakési jejich místní vízum buď v Cchinvali, v nebo Suchumi. Většinou to bylo bezproblémové pro občany Evropské unie," popisuje situaci politolog Ústavu mezinárodních vztahů Petr Kratochvíl.
Podle něj to nejspíš bude platit i v budoucnu. "Jestli se mě ptáte, zda budou zavádět vlastní měnu či známky nebo takové věci, tak to si myslím, že nebudou," tvrdí Kratochvíl.
České ministerstvo zahraničí nyní každopádně doporučuje cestu do Gruzie (a tedy i obou regionů) pečlivě zvážit.
Mapu zvětšíte kliknutím. Zdroj: Mapy © Google
Politologové jsou na rozdíl od většiny politiků realističtější. Tvrdí, že Abcházii a Jižní Osetii brzy uznají i další státy kritizující USA (státy postsovětského prostoru, Kuba a další). Regiony se budou snažit co nejvíce setřít rozdíly oproti Rusku, což by nakonec mohlo vést de facto k začlení do Ruské federace.
Tchaj-wan je pro Čechy přívětivý
Nabízí se srovnání s postavením Severokyperské turecké republiky (STR), Saharské arabské demokratické republiky (SADR) a Tchaj-wanu (ROC).
Západní Saharu (jinak také Saharskou arabskou demokratickou republiku), která vyhlásila nezávislost na Maroku v roce 1976, dosud uznává asi padesát zemí. Země má exilovou vládu, vlajku i hymnu, jako měnu používá marocký dirhém, ale dvě třetiny jejího území okupují marocké jednotky.
Údaje o počtech cizinců a našich občanů, kteří oblast navštívili, nejsou. Podobně jako v případě Jižní Osetie a Abcházie české ministerstvo zahraničí turistům doporučuje, aby se nejprve informovali na situaci u velvyslanectví v marockém Rabatu.
Tchaj-wan je pro české i další zahraniční turisty daleko přívětivější. Uznává ho sice pouze třiadvacet států (do roku 1971 byl členem OSN), ale obchodní výměna na nevládní úrovni s ČR podle údajů českého ministerstva zahraničí jen kvete. Dokonce i Čína se letos odhodlala a uzavřela s ostrovem dohodu o přímém leteckém spojení.
Na pobyty kratší třiceti dnů čeští turisté nepotřebují víza. Podle informací paní Zoyi Wang z Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře zemi loni navštívilo kolem tisíce turistů z Česka.
Patrně nejblíže má dnes Jižní Osetie a Abcházie k postavení Severokyperské turecké republiky (STR). Stát, který vznikl po vyhlášení kyperské nezávislosti v polovině 70. let, dodnes uznává jen Turecko.
Vstup na své území ze severu považuje Kypr za nelegální. Chcete-li však přicestovat legálně, můžete přejít na severokyperské území přes pět fungujících přechodů a prokazovat se cestovním pasem. Dosud se vyžadovala jakási obdoba víz.
Kyperská ambasáda ale upozorňuje, že turistům na severu může poskytnout pouze omezenou konzulární pomoc.
. JIŽNÍ OSETIEÚzemí Jižní Osetie o rozloze asi 3 900 km čtverečních leží jen desítky kilometrů na severozápad od gruzínské metropole Tbilisi. Od Gruzie se Jižní Osetie odtrhla ve válce v letech 1991-1992. Před současnou krizí ji obývalo na 70 tisíc lidí. Většinoví Osetové říkají, že do Gruzie byli násilně přičleněni za sovětské éry a že nyní chtějí uplatnit právo na sebeurčení. . ABCHÁZIENěkdejší oblíbené černomořské letovisko sovětských elit o rozloze 8 400 km čtverečních zabírá polovinu pobřeží, které formálně patří Gruzii. Faktickou nezávislost získala Abcházie na začátku 90. let po válce s Gruzií, při konfliktu zemřelo na deset tisíc lidí. Tbilisi hovoří o tom, že z regionu prchlo čtvrt milionu etnických Gruzínců, podle abcházských separatistů bylo uprchlíků 160 tisíc. Zdroj: Wikipedia |
