Přízrak vzpoury se vrátil po 10 letech, tehdy chtěli ven ruští mafiáni

Plán na vzpouru a velký organizovaný útěk z vězení se do Česka vrátil po deseti letech. Detaily nynější policejní akce se ještě nějakou dobu nedozvíme, o té z listopadu 2001 se už ví docela dost. Na svobodu se tehdy chtěli dostat bossové ruskojazyčné mafie, na zmaření akce se podílelo 1 200 policistů.

Pozadí ruské vzpoury ve věznicích z roku 2001 zmapoval i jeden díl seriálu Expozitura. | foto: TV Nova

Mozky seděly v Brně

Přípravu útěku v listopadu 2001 organizovali dva trestanci z Brna.

Policisté při akci Alcatraz našli mobilní telefony, podrobné náčrtky objektů věznic s číselným označením budov a nože. Skupiny vězňů komunikovaly pomocí motáků, dopisů, balíčků či za pomoci různých návštěv nejen z řad rodinných příslušníků.

Pokus o útěk špiček ruské mafie v listopadu 2001 překvapil výbornou organizovaností. Trestanci dokázali koordinovat přípravu nepokojů v jedenácti českých věznicích, měli zajištěnou i pomoc zvenčí. "Ve věznicích, kde byli umístěni tito lidé, se vytvářely paralelní hierarchie vůči vedení věznice," připustil tehdy ministr vnitra Stanislav Gross.

Jejich protivníci - dozorci a policisté - měli své želízko v ohni také: informátora v řadách vězňů.

Poté, co strážci zákona zjistili přípravu vzpoury, nasadili do bezpečnostní akce nazvané podle slavné americké věznice Alcatraz 1 200 mužů zákona. Devatenáct vězňů, hlavních organizátorů, rozmístili do jiných věznic a vězeňská služba jim zpřísnila režim.

Akce organizovaná za mřížemi věznic v Brně, pražské Ruzyni a Pankráci, Valdicích a v sedmi dalších zařízeních posloužila i jako námět pro televizní seriál Expozitura (viz rozhovor s policisty o pozadí seriálu). Jeho jedenáctá epizoda, kterou TV Nova ještě nevysílala, vypráví příběh pokusu o útěk ruského vora v zakoně.

Útěky jednotlivců

V říjnu 2000 z nejpřísněji střežené věznice na Mírově unikl doživotně odsouzený Jiří Kajínek. Dopadli ho po dvou měsících.

Před šesti lety z plzeňské věznice pláchli Roman Čabrada a Rostislav Roztočil odsouzení za vraždu. Roztočil se za dva týdny sám přihlásil v Německu, Čabradu zatkli po měsíci ve Francii.

Ladislav Winkelbauer v srpnu 1995 uprchl při převozu. Na půl roku.

Pavla Němečka v únoru 2008 osvobodil ozbrojený komplic na poliklinice, kde byl na ošetření. Oba už policisté zadrželi.

Pavla Tauchena vydala eskorta manželce Dagmar, která ji zaskočila se zbraní v ruce. Tauchen spáchal sebevraždu při přestřelce s policií druhého dne, jeho žena dostala podmínku.

Vězňům se v příběhu podaří zaskočit policii a vězeňskou službu nečekaným uspíšením celé akce (to se ve skutečnosti nestalo), řada detailů je nicméně zachycených věrně.

Natáčelo se ve věznici v provozu - protože není možné prostě nějakou vyklidit kvůli filmařům, pravdivý je i obraz pracovnice služby, která se zamilovala do jednoho z mafiánů a pomohla jim propašovat dovnitř drobné předměty, například střelnou zbraň ve formě propisky.

Největší vzpouru zažily Leopoldov a Vinařice

Nejznámější skutečnou vzpourou, která propukla naplno, se po listopadu 1989 staly nepokoje v západoslovenském Leopoldově. Ty trvaly asi měsíc, nepřímo je spustila prezidentská amnestie. Některým vězňům se nelíbilo, že se na ně nedostalo. Zahájili hladovku a ta přešla v násilnosti.

Vzpouru potlačil až rázný ozbrojený zásah více než tisícovky policistů, vojáků a dozorců. Menší násilné protesty zachvátily na jaře 1990 i další věznice, nikde ale nepřerostly do takového rozsahu jako v Leopoldově.

Největší vězeňský protest v historii samostatné České republiky vypukl začátkem ledna 2000 ve Vinařicích.

Nepokoje trvaly týden a zapojili se do nich vězni z 15 z celkem 33 věznic v Česku. Důvodem protestů byly nové přísnější předpisy a špatné sociální podmínky ve věznicích. Nikdo z protestujících nebyl trestně stíhán, padly jen kázeňské tresty a vězni museli uhradit škody.