Mezi člověkem, který zabije z jakéhosi čapkovského neštěstí, a krutým ničemou vraždícím z vášně nebývá rozdíl. Tresty je srovnávají do jedné řady.
Chystá se novela trestního zákona. Hesla "přitvrdit" se drží. Zvyšuje sazby za vraždu. Zavádí nové trestné činy. Obecně tlačí sazby za zločin nahoru. Možná zas otevře častou debatu - odstraňuje tvrdší represe zločin a zločince?
Je to debata klamná - trest není prevence, trest je odplata a ochrana a podílí se na vytváření obecného pocitu spravedlnosti.
Nejnovější případ: ve dvaceti ubil matku, ve třiceti už je na svobodě a letos v srpnu ubil na Chomutovsku bytnou. V sobotu ho chytili. To pocit spravedlnosti nezvyšuje. Zato se zvyšuje neurčité přesvědčení - i vrah je chudák a zasluhuje milosrdenství či shovívavosti.
Vrah však chudák není. Zasluhuje dostatečně dlouhé vězení - pokud možno skoro nekonečné. Zejména každý kruťas s vymřelou lidskostí. Ti zavraždění by se na tomto snadno shodli.
Návrh novely obsahuje i tendence méně povzbudivé: vytváří nové druhy zločinnosti. Rozmělňuje seznam zločinů do malých zbytečných podrobností. Člověk v tom větří činorodost byrokratů, kteří rádi kombinují, třídí, odbočují atd.
Například nový zločin padělání uměleckých děl (co je a není umělecké dílo, že?) se doposud snadno trestal jako obecnější zločin podvodu. Stejně tak nový zločin, který novela přináší usmrcení lékaře při výkonu povolání, podivně nabádá: usmrť lékaře až po výkonu!
Nebude nakonec z novely místo praktického a účelného nástroje spravedlnosti jen další bič byrokracie v džungli podivných paragrafů a nový nástroj udržující laxnost orgánů činných při výkonu spravedlnosti a bezpečí občanů?
To je přece naše největší trápení (větší než díry v zákonech): ochablá spravedlnost v moři lejster, která při každé komplikovanější příležitosti farizejsky odkazuje - na prý neexistující legislativu. Legislativy už teď máme až moc. O to méně máme bezpečí.
