"Scházíme se v tiché prosbě, abychom si připomenuli ty, co tady byli zavražděni, aby se to už nikdy nemuselo opakovat," řekl na pietním shromáždění předseda dokumentační komise KPV Otto Stehlík. Konfederace podle něj nabízí smíření a nechce vyvolávat pocity pomsty. Po listopadu 1989 však nastala situace, jako by lidé zapomněli, kdo jim bránil svobodně žít. "Vrazi našich přátel a převážná většina našich utlačovatelů se dodnes volně pohybují mezi námi," míní Stehlík. Dodal, že nechuť některých činitelů vyrovnat se s minulostí, jejich osobní vazby a nedůslednost mnoha řešení podstatně ovlivnily polistopadový vývoj a jsou příčinou mnoha těžkostí.
Cílem babického procesu bylo podle obžaloby potrestat pro výstrahu smyšlené pachatele útoku na komunistické funkcionáře v Babicích na Třebíčsku. V tamní škole byli 2. července 1951 zastřeleni tři členové rady místního národního výboru, čtvrtý byl vážně zraněn. Po tragédii následovalo uzavření širokého okolí a rychlé zatýkání; údajní střelci byli obklíčeni v poli a postříleni. V soudních procesech pak padlo 11 trestů smrti, celková délka vynesených trestů vězení byla asi 1000 let, desítky rodin byly deportovány ze svého bydliště.
Hejtman Vysočiny František Dohnal (KDU-ČSL) řekl, že část historie, která se odehrála před padesáti lety, nebyla dostatečně zmapována, a zločiny nebyly dostatečně pojmenovány. "Problém je, že se o tom málo mluví, že se o tom neučí ve školách a že znalosti studentů jsou o tom velmi chabé," řekl hejtman.
Stehlík v Jihlavě také připomněl zločiny komunistů, kdy od konce čtyřicátých let bylo přes dvě stě lidí v poměrně krátké době popraveno, několik set jich bylo usmrceno při pokusu o překročení hranic, tisíce rodin bylo vystěhováno ze svých domovů a na čtvrt miliónu spoluobčanů bylo odsouzeno.
Jihlavský památník připomíná jedenáct mužů z někdejšího jihlavského kraje, kteří byli oběšeni na dvoře krajské věznice, z toho tři 17. června 1950 a sedm v rámci babického procesu.
