Nepatrná většina voličů však dala přednost změně. Pohanka a Melčák sice nestoudně, ale přece jen vyjádřili tuto vůli, kterou náš volební systém nedokázal spočítat.
Udála se v roce 2007 změna? Vládne se jinak? Liší se vláda pravého středu od vlády levého středu, nebo je to všechno jedna pakáž?
Básník Baudelaire by přirovnal modrého ptáka ke svému albatrosu. V předvolební rétorice byl králem nebes. Ve vládní skutečnosti legračně kulhá, jsa posádce pro posměch. Náš modrý albatros si však může říci: Ba, belhám se jako kachna, ale pořád držím směr.
Za socialistů se zemi nevedlo zle: objetí s Bruselem, nevídaný hospodářský růst. Pro mnoho lidí vyšší platy. Tvrdá koruna. Relativní bezpečí v ulicích. Na druhé straně byrokracie a korupce. Stanislav Gross se při bytové aféře propadl až na dno hanby. Když Paroubek zvedl ze země ušpiněnou moc, dostal návdavkem kvetoucí hospodářství. Skočil na tygra a málem vyhrál volby.
ODS se tedy v předvolební kampani zaměřila na úplatkářství zuřivě bující za Grossových časů, na byrokratismus, šílené papírování a státní šikanu. A samozřejmě na skrytou koalici sociálních demokratů s komunisty. Mávala praporem změny.
Modrá šance slibovala nemožné: nižší daně i nižší státní dluh. Rovnou daň a jednoduché daňové přiznání, růst platů všem. ODS se zavázala reformovat zdravotnictví, zlidštit soudy i policii. Přespříliš štědré sociální dávky změnit tak, aby se vyplatilo pracovat. Vymýtit korupci.
I nejzavilejší kritik musí uznat: snaha o splnění programu by tu byla. Tato vláda je však zatížena Čunkovou aférou. Lidem právem vadí Topolánkovy chyby ve vystupování, kvůli nimž se zaryl do veřejného podvědomí jako hrubec.
Na šíji jí po právu visí balvan přefouknutých předvolebních slibů. Místo toho, aby ODS slíbila pot a slzy, slíbila med a strdí. Její snaha bojovat proti korupci je chabá a skoro by se řeklo – předstíraná. Někteří ministři nedokážou vysvětlit své reformy a na veřejnosti vypadají směšně.
Nejpevnějším článkem slabé koalice se zelenými a lidovci jsou právě zběhové Melčák a Pohanka. Přesto je to reformní a na naše poměry odvážná vláda. Reformu, kterou sportovec Topolánek nejprve nazval batohem, sice vláda prosadila skoro stejně pokoutně jako důvěru, ale prosadila ji.
Nejvíc je asi vidět reforma ve zdravotnictví. Poplatky u lékaře a v nemocnicích se staly diskusním tématem roku. Pokud skutečně povedou k tomu, že bude více peněz na náročnou léčbu zachraňující životy, bude to dobře.
Na rozdíl od Julínka dokáže Ivan Langer svou policejní reformu prodat. Je však zatím spíše na DVD discích a v brožurách než na ulicích. Plán modernizovat a polidštit policii je však správný. I ministr Pospíšil projevil jasný a promyšlený plán, jak zlepšit pomalou a často nepochopitelnou justici. Petr Nečas a Miroslav Kalousek zase omezují přebujelý systém dávek a darů.
Snaha uvolňovat sevření předpisů a propouštět nadbytečné státní úředníky je zatím chaotická a nevýrazná, ale i ta je vidět. V mnoha oblastech tedy vláda udělala více rozumných věcí než socialisté za osm let.
Topolánkův tým se drží u moci díky zradě a nepravdivým předvolebním slibům. Po dlouhé době je to však vláda, která prosazuje moderní změny zastaralého státně opatrovnického systému.
