Ivo Svoboda, místopředseda strany, si vypůjčil za zády svých spolupřátel velké peníze. Nyní ten, kdo se nejprve označil za věřitele a po intervenci Svobodovy poradkyně Snopkové zase odvolal, byl skoro zavražděn. Souvislost tu být vůbec nemusí. Ale podezření být může, ať už Miloš Zeman říká cokoli. Stačilo jen půjčku nezatloukat.
A dále. Barbora Snopková byla obviněna z trestného činu při likvidaci mělnické firmy Liberta. Firmy, kterou spolu se Svobodou řídili a jejíž výdělečný zbytek pak koupili. Vinna být nemusí, ale může, ať se ohrazuje jakkoli.
Příliš Svobodů a Snopkových už nahlodává kredit jak klíčového postu vlády - šéfa financí, tak sociální demokracie - strany čistých rukou a čistých úmyslů.
Podstatnější o sociální demokracii ovšem naznačilo nedávné ministrovo prohlášení, z nějž i hluchý uslyšel: smyčka visící nad mou hlavou je splétána intrikáři v rámci partajního boje. Plácají snad členové vlády podobná obvinění jen tak, aby řeč nestála?
I další lidé s legitimací ČSSD cvrlikají, že boj pod střechou Lidového domu tuhý je. Že Grossovi Středočeši (kam patří zmiňované duo) na jedné straně a zemanovci na straně druhé si bílé rukavičky nenavlékají. Důsledkem jsou podle Svobody jeho potíže. Člověk, není-li Ivo Svoboda, však vidí důsledek především v chaotické vládě.
Ono je vskutku nemožné dobře spravovat zemi, nemít v zásadních otázkách tak protichůdné názory, když se nohy nemohou zapřít o pevnou půdu jasného programu a ruce jsou navíc zaměstnávány stranickými půtkami.
V porovnání s tím je další osud Svobody a Snopkové vlastně nepodstatný. Oba případy nechť vyšetří policie a posoudí soudy. Důležitější je, že sociální demokraté mají problém sami se sebou. A my máme sociální demokraty ve vládě.
A dále. Barbora Snopková byla obviněna z trestného činu při likvidaci mělnické firmy Liberta. Firmy, kterou spolu se Svobodou řídili a jejíž výdělečný zbytek pak koupili. Vinna být nemusí, ale může, ať se ohrazuje jakkoli.
Příliš Svobodů a Snopkových už nahlodává kredit jak klíčového postu vlády - šéfa financí, tak sociální demokracie - strany čistých rukou a čistých úmyslů.
Podstatnější o sociální demokracii ovšem naznačilo nedávné ministrovo prohlášení, z nějž i hluchý uslyšel: smyčka visící nad mou hlavou je splétána intrikáři v rámci partajního boje. Plácají snad členové vlády podobná obvinění jen tak, aby řeč nestála?
I další lidé s legitimací ČSSD cvrlikají, že boj pod střechou Lidového domu tuhý je. Že Grossovi Středočeši (kam patří zmiňované duo) na jedné straně a zemanovci na straně druhé si bílé rukavičky nenavlékají. Důsledkem jsou podle Svobody jeho potíže. Člověk, není-li Ivo Svoboda, však vidí důsledek především v chaotické vládě.
Ono je vskutku nemožné dobře spravovat zemi, nemít v zásadních otázkách tak protichůdné názory, když se nohy nemohou zapřít o pevnou půdu jasného programu a ruce jsou navíc zaměstnávány stranickými půtkami.
V porovnání s tím je další osud Svobody a Snopkové vlastně nepodstatný. Oba případy nechť vyšetří policie a posoudí soudy. Důležitější je, že sociální demokraté mají problém sami se sebou. A my máme sociální demokraty ve vládě.
