Tam, kde se odborníci v určení správných odpovědí rozešli s názorem fakulty, bylo bodové hodnocení uchazečů přehodnoceno.
Nikoliv tedy objektivní měření, nýbrž spor. Pražskou právnickou fakultu to může utrápit - její znehodnocené přijímací řízení rozválo všechny iluze o objektivitě a spravedlnosti. Kdo říká "ani talent nazmar", může plakat.
Problém je složitější a nevězí jen v pokažených testech na jedné fakultě. Vězí v tom, že vzdělání je zboží, které stát přiděluje jednotlivým zájemcům podle metod, jež si školy vyberou a nějak zdůvodní.
To vzdělání platí občané v daních - všichni stejně. Ne každý však má ke vzdělání přístup. Představme si přijímací řízení v první třídě: některé děti nebudou přijaty. Na školy však budou platit všichni rodiče.
Dav hrnoucí se ke vzdělání reguluje - řekněme to zřetelně - náhoda, které se říká exaktní zkouška, přijímací řízení, body, procenta, známky, testy, případně protekce a úplatek.
Vyzkoumal už někdo, jak úspěšní v povolání byli špatní a dobří žáci? Vyzkoumal někdo, jak se v životě a profesi uplatnili nepřijatí a přijatí? Jsou vítězové testů vítězi i v životě? A zkusil už někdo dát tytéž testy pedagogům? Byli by přijati na své vlastní školy?
Panoptikální maléry, které plodí Právnická fakulta UK, tato bosá kobyla českého práva, otvírají otázky rozsáhlejší než chaos kolem přijímacích testů. Kolik talentů neprojde sítem? Je přídělový systém přístupu ke vzdělání dobrý? Je spravedlivý? Prospívá originálním duchům, nebo preferuje snaživce? Je dosti svobodný?
Na tyto otázky rektorova odpověď o čtyřech nezávislých expertech nestačí.
