Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběhy 20. století: Dívka z Jičína prožila svoji první lásku v ghettu

  17:49aktualizováno  17:49
Příběh Ireny Rackové nepotřebuje obsáhlejší úvod. Prošla tím nejhorším, co mohlo člověka ve 20. století potkat. Jako židovská dívka byla deportována do Terezína, pak do ghetta v Rize, přežila několik dalších lágrů i pochod smrti na konci války. Za nacismu byla zavražděna většina členů její šedesátičlenné širší rodiny.

Irena Racková na fotografii z roku 2009 | foto: Post Bellum

Když Irena Racková vzpomíná na lágry, kterými prošla za druhé světové války, mluví klidně a vyrovnaně. Jen občas se pozastaví v údivu nad vlastním příběhem - a řekne: "Můžu to vyprávět, ale nemůžete si to představit… Je to, jako bych mluvila o někom jiném." Patří k posledním pamětníkům Šóá, k posledním lidem, kteří byli deportováni nikoli do Osvětimi, ale do ghett na východě, v jejím případě do lotyšské Rigy.

Příběhy 20. století

Vzpomínky Ireny Rackové zaznamenali dokumentaristé z Post Bellum. V neděli její vyprávění odvysílá Český rozhlas Plus ve 20.00 v pořadu Příběhy 20. století. Reprízu pak naladíte příští sobotu na Radiožurnálu ve 21 hodin. Pakliže je vám sdružení Post Bellum sympatické, staňte se členem Klubu přátel Paměti národa a drobnými penězi pomozte jeho práci.

Irena se narodila se jako Poperová v července 1925 v Jičíně, kde žila s rodiči a dvěma staršími sestrami, Zdenkou a Hankou. Ve třiatřicátém se rodina přestěhovala do Brna. Po okupaci vyhodili Irenu na základě rasových zákonů z gymnázia, musela nastoupit do výrobny hraček, teprve tehdy se dozvěděla o svém židovském původu.

V roce 1940 zatklo gestapo Irenina otce, ředitele firmy vyrábějící ústřední topení: "Jeho sekretářka, Němka, si pověsila na zeď Hitlerův portrét. Otec řekl, že v jeho kanceláři nic takového viset nebude, a druhý den si pro něj přijeli." Pan Poper prožil rok ve vězení v Kounicových kolejích, pak ho odvezli do Osvětimi a zavraždili.  Jeho ženu a tři dcery deportovali do Terezína - a po krátkém čase (9. ledna 1942) do Rigy.

V rižském ghettu

V listopadu a v prosinci 1941 zavraždily různé nacistické jednotky přibližně 20 tisíc Židů z rižského ghetta (podrobnosti o holocaustu v Pobaltí najdete například zde). Vytvořil se tak prostor pro transporty z centrální Evropy. Ti, kdo s nimi přijeli (do léta 1942 celkem asi 60 000 lidí), byli většinou vražděni v nedalekém lese Bikernieki.

Terezínský transport dorazil na místo určení po čtyřdenní cestě vlakem, bez jídla a pítí: starší lidé byli ihned odděleni od práceschopných, ostatním přidělili českého (židovského) komandanta. Irena měla štěstí na lehčí práci, poslali ji do výrobny gázy na obvazy. Paní Poperová a její dcery si brzy osvojily pravidla tajného výměnného obchodu a díky tomu přežívaly – v místě, kde smrt hladem a vyčerpáním byla stejně běžná jako v dnešních časech rýma. Pomáhali jim i lotyšští Židé, kteří Poperovým navzdory zákazu vzájemného styku pašovali jídlo.

V ghettu se Irena poprvé zamilovala, do třiadvacetiletého Lotyše, který spolu s partyzány plánoval povstání. Přípravy překazil udavač: "… a Němci po tom udání nechali celou skupinu nastoupit, odvedli všechny na hřbitov a postříleli je. Mému příteli a dvěma dalším se podařilo utéct. Chytili ho u nás na dvoře, mučili, a pak ho zabili."

Fotogalerie

Irena s Hankou a matkou pracovaly pak na venkově v sušárně rašeliny (sestra Zdenka zůstala v Rize), po několika měsících je odvezli zpět a zpracovávaly dřevo a gumu v továrně Meteor. Když se roku 1944 přiblížili k městu Rusové, začala evakuace - a zbylí Židé byli většinou deportováni do koncentračního tábora Stutthof.

Tam už nás stříleli jako zajíce

Irena Racková-Poperová vzpomíná: "Stuthoff, to byl normální koncentrák. Dráty nabité elektřinou, strážní věže, z nichž nás esesáci mohli střílet jako zajíce, kdy se jim zachtělo… Dozorkyně nám dělaly bývalé prostitutky… V jednom kuse křičely a švihaly nás bičem." Irena dodnes neslyší na jedno ucho – dostala facku od SS-mana, protože se při apelu správně nepostavila do řady. Po ráně jí praskl jí bubínek.

Ve Stutthofu se už nepracovalo, přesto byli starší, nemocní a "práceneschopní" pravidelně posíláni do plynových komor. Ženám oholili hlavy, muži měli ve vlasech vyholený široký pruh, aby byli při eventuálním útěku snadno k poznání. Irenině mamince bylo už šestapadesát let, sestry jí tedy přibarvovaly tváře na červeno, aby vypadala zdravější. Zdeňku zakrátko odveleli na práci mimo tábor, dostala tyfus a zahynula.

Ostatní ženy nastoupily stodvacetikilometrový pochod smrti. Paní Poperovou vedly Irena s Hankou mezi sebou, podpíraly ji, a tak došly až do Sofienwaldu, kde pomáhaly na stavbě. Trpěly nejen hladem, ale i zimou, tiskly se k sobě v noci po dvojicích a trojicích, aby se aspoň trochu zahřály.

Irenu tehdy zachránil esesák, v němž se buď hnulo svědomí – nebo prostě nebyl přesvědčený nacista: "V Sofienwaldu jsme mimo jiné chodily uklízet kasárna SS. V koši byl jednou vyhozený chleba. Když jsem ho chtěla vzít, přišel ten esesák a začal na mě křičet, že kradu. Já řekla, že nekradu, ale že jsem chleba našla vyhozený, že pro mne je to dar... On mi ten chleba nechal, a potom chodil každý den do lágru a nosil mi další kus, jednou dokonce biskupský chlebíček z balíčku od svojí matky. Také mi donesl troje spodky a vojenské boty pro mámu."

Zanedlouho byly ženy přesunuty do dalšího lágru u Lauenburgu (dnešní Lebork), kde už nepracovaly a nedostávaly jídlo, jen občas slupky od brambor. Končící nacismus měl zcela absurdní rysy: německá armáda se rozpadala a ustupovala, ale do poslední chvíle hnali vojáci a příslušníci SS polomrtvé Židy směrem od fronty, poslušni příkazům "konečného řešení židovské otázky".

Proč bychom se netěšili

Z dálky už se ozývala střelba, po polích chodily kolony vojáků. Opět se přiblížila fronta, a opět přišel pochod. "V noci nás nechali nastoupit v lese do řady a postavili se s puškami proti nám. Nemáte ponětí, co v takovou chvíli běží člověku hlavou. Já jsem si říkala, že nesmím padnout na zem dřív, než začnou střílet… A když už měli zacíleno, tak jeden komandant řekl, že jdeme dál...."

Soutěž

Neziskové organizace Post Bellum a Pant, a spolu s nimi iDNES.cz, Český rozhlas, MF DNES a ČT vyhlásily velkou letní soutěž Příběhy 20. století. Natočte vyprávění svých rodičů, babiček, dědečků či známých a vyhrajte 50 tisíc korun, chytrý telefon nebo tablet a profesionální smlouvu pro dokumentaristy, spolupracující s Post Bellum. Vše na www.pribehy20 stoleti.cz. Každý registrovaný obdrží zdarma DVD Příběhy 20. století.

S několika dalšími se Irena, Hana a paní Poperová ztratily hlavní skupině. Schovaly se v jakési vesnici ve veliké stodole, plné zvířat a uprchlíků, mluvících rusky, německy, anglicky, česky... Ve stodole zůstaly do rána, a dožily se příchodu Rudé armády. Jeden ruský voják je ráno vyzval, ať si venku vezmou jídlo a jdou dál.

"Pamatuju si, že jsem šla po dvoře, překračovala jsem mrtvoly Němců s úplným klidem a zpívala si 'Proč bychom se netěšili...! Nejsem blázen, ale v té době jsem asi byla…“

Po složité a dlouhé pouti se matka a dcery Poperovy dostaly domů, do Brna. Z šedesátičlenné širší rodiny přežilo jen několik lidí. Přišly o veškerý majetek, zjistily, že Hančin předválečný český snoubenec se za okupace oženil a rodinu bezostyšně okradl. Pokud vás příběh Ireny Rackové a její rodiny zajímá a chtěli byste o něm vědět víc, poslouchejte v neděli večer Český rozhlas PLUS.

Autor:


Hlavní zprávy

Nejčtenější

Dvanáctiletý chlapec se nebál říct pravdu. Zachránil tím kamarádovi život

Dvanáctiletý Jaroslav Šísl (vpravo) zachránil život o rok mladšího kamaráda...

Dvanáctiletý Jaroslav Šísl pomohl zachránit život svého o rok mladšího kamaráda Jiřího Kadlece, který si při pádu těžce...

Po měsíci v KLDR byla jako Severokorejci. Myslela jen na jídlo a vodu

Koreanistku Ninu Špitálníkovou jsme oblékli do šatů Karen Millen, šperky ALO...

Stačily jen čtyři týdny v KLDR a studentka koreanistiky Nina Špitálníková se začala chovat jako všichni Severokorejci....



Na Manhattanu explodovala trubková nálož, útočil Bangladéšan

Newyorská policie zasahuje na Manhattanu, kde je hlášena exploze (11. prosince...

Newyorská policie zasahuje na Manhattanu, kde vybuchla nálož. Lékaři ošetřili čtyři zraněné. Výbuch zranil i muže,...

Severokorejské lodě duchů připlouvají k Japonsku, jsou symbolem bídy KLDR

Jeden ze člunů, které v uplynulých týdnech připluly k pobřeží Japonska.

Kritický nedostatek potravin a zahraniční měny přispívá k tomu, že je na pobřeží Japonska vyplavováno stále více silně...

VIDEO: Skladníci obklíčili ujíždějící zloděje vysokozdvižnými vozíky

Skladníci v akci. Zloděje obklíčili vozíky

Zaměstnanci ostravské prodejny stavebnin společnými silami zadrželi trojici zlodějů, která se pokusila vykrást...



Další z rubriky

Jediným kandidátem na šéfa komise pro GIBS je komunista Ondráček

Poslanec a lídr KSČM v Královéhradeckém kraji Zdeněk Ondráček.

Poslanec KSČM Zdeněk Ondráček bude jediným kandidátem v tajné volbě předsedy sněmovní komise pro kontrolu činnosti...

Část Česka ve čtvrtek zasáhne silný vítr. Na Moravě hrozí ledovka

Ilustrační foto

Čtvrteční den přinese srážky, které mohou zejména na Moravě vytvářet na silnici nebezpečnou ledovku, a silný vítr,...

Znalec: Projevy Adama B. Bartoše mi připomínají třicátá léta v Německu

Adam Bartoš a jeho Národní demokracie se soudí se státem kvůli zprávám o...

Projevy předsedy krajně pravicové Národní demokracie Adama B. Bartoše mi připomínají třicátá léta v Německu, uvedl u...



Najdete na iDNES.cz