Drobný řecký číšník zprvu zavrávorá pod tíhou obrovského dřevěného prkýnka s kusy grilovaného masa, salámů a klobásek, v mžiku však chytne ztracenou stabilitu a jistým krokem propluje prostornou pivnicí v aténské čtvrti Neos Kosmos, jižně od historického centra řecké metropole.
Z opačného rohu místnosti ho pobaveně sleduje Spyros Kuluris, majitel, zpěvák a houslista, který už přes třicet let láká do hospody U Švejka obyvatele i návštěvníky Atén na české pivo a jídlo.
"Otevřeli jsme ve dvaaosmdesátém roce. U Švejka byla první restaurace z východního bloku, která tady vznikla," vypráví bezchybnou češtinou 62letý Kuluris, který v dětství strávil několik let v tehdejším Československu.
"Riskovali jsme, když jsme to tady otevřeli. Dlouho jsem měl vedle restaurace ještě druhou práci, ale vydrželi jsme. I proto, že tahle čtvrť patřila k těm horším, emigrantským a byly tady levné nájmy," vzpomíná na své podnikatelské začátky.
Řecko vede EUUnii v příštích šesti měsících povede stát, který osmadvacítku před čtyřmi lety uvrhl do největší krize v její historii. |
Atény však na přelomu milénia prošly významnou proměnou před letní olympiádou v roce 2004. Pocítili ji i obyvatelé zastrčené Kulurisovy čtvrti, kde byla zbudována stanice metra a místním podnikům nastaly zlaté časy. Po tučných 90. letech a bohaté první dekádě nového tisíciletí však nastal zvrat.
Řecko upadlo do hospodářské krize a před totálním krachem jihoevropskou zemi zachránily až mohutné finanční injekce takzvané trojky (Evropské komise, Mezinárodního měnového fondu a Evropské centrální banky). Řekové však za tyhle půjčky draze platí, vláda nařídila tvrdé škrty a úsporná opatření. Není proto divu, že krizi pocítil i Kuluris. Když je hluboko do kapsy, zábava a restaurace jsou obyčejně to první, čeho se člověk vzdá.
Klobásy a guláš, to je jistota
"První patro s několika místnostmi a salónky používám už jen výjimečně, ale dole v pivnici mám otevřeno každý den," říká restauratér, jenž krizi pociťuje i na skromnějších objednávkách svých hostů. Že by však tradiční podnik s českým pivem a jídlem neudržel, toho se neobává. "Mám štamgasty, kteří chodí na česká jídla. Chodí k nám i lidé, kteří plánují dovolenou v Česku a chtějí vědět, do čeho jdou," řekne s tím, že Řekové si - co se jídla týče - nepotrpí na zvláštní dobrodružství.
Pít tu můžete samozřejmě české pivo.
Největší úspěchy v jeho restauraci slaví klobásy a guláš, naopak se slovenskými haluškami s brynzou u svých krajanů pohořel. Suroviny i piva českých značek kupuje nejčastěji v Soluni. V druhém největším řeckém městě totiž žije nejvíc Řeků, kteří stejně jako on prožili část svého života u nás.
Začátkem padesátých let se v tehdejším Československu usadily tisíce řeckých rodin - hlavně levicových aktivistů a partyzánů z řecké občanské války. Byli mezi nimi i Kulurisovi rodiče, kteří byli z Řecka deportování v roce 1949. Oba byli zranění a poznali se v budapešťské nemocnici, v Maďarsku se jim také v roce 1951 narodilo jejich jediné dítě, Spyros. Po násilném potlačení maďarského povstání v roce 1956 odešli do československého Jablonce nad Nisou. Kuluris v Československu vychodil základní a střední školu, události ze srpna 1968 však rodinu opět přiměly k emigraci, tentokrát do Německa.
Byli jsme levičáci, ale...
Restaurace nabízí klasická česká jídla. S haluškami a brynzou ale majitel u Řeků neuspěl.
"My jsme byli levicově založení, ale příchod okupačních vojsk byl i na nás moc," říká Kuluris. V roce 1976, dva roky po pádu junty, se rodina vrátila do vlasti. Toulavé boty pak Kuluris uložil do skříně, oženil se s Řekyní a v roce 1982 založil restauraci. Československo navštívil už jen jednou, v roce 1984.
Tíživé období své země cítí jak v hospodě, tak na své penzi, která se za poslední dva roky ztenčila takřka o čtvrtinu. Zvykl si. Vadí mu však, jak se Řekům kvůli krizi zkazilo jméno. "Bylo to vůči Řecku nefér. Když má Řek práci, dělá od rána do večera, rozhodně nejsme líní," řekne.
S kritikou podle něj začalo Německo a všechny ostatní evropské země tenhle názor převzaly. Není sám, kdo v desetimilionové zemi na Balkáně cítí tuhle křivdu. Kuluris však hledí do budoucnosti s optimismem.
"Po letech vím dobře jen jedno, člověk nesmí rezignovat," řekne a vyrazí k hostům.
