Slzy pro HavlaPOHŘEB: Zazní Rekviem i Svatý Václave BEZPEČNOST: Policejní posily ohlídají státníky DOPRAVA: Pojedou delší vlaky a více autobusů SOUSTRAST: Lidé ji mohou poslat elektronicky LOUČENÍ: Slzy dojetí. Havel se vrátil na Hrad |
Čtyřiadvacet hodin před tryznou za Václava Havla není v katedrále svatého Víta na Pražském hradě skoro živáčka. Až na hrstku techniků z televize, kteří různě popotahují kabely, aby připravili prostor na přímý přenos v televizi.
Pak najednou ticho prořízne pár ostrých tónů shůry. To varhaník Josef Kšica zkouší, jestli mu správně naladili nástroj. Pátek má pro něj zvláštní symboliku. "Poté, co byl Václav Havel zvolen v devadesátém roce prezidentem, já mu jako tenorista Pražského filharmonického sboru zpíval, když si do katedrály přišel pro požehnání. Ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, že mu budu hrát při pohřbu na varhany," líčí devětapadesátiletý muž.
V hlavní části chrámu už jsou nachystané schody na katafalk s rakví. Stoupáme do presbytáře, prostoru vyhrazeného pro kněze. Vpravo dokončují dělníci tři dřevěné plošiny pro novináře. Ředitel hradního protokolu Jindřich Forejt stojí před půlkruhem svých lidí jako dirigent a udílí poslední pokyny.
U jednoho sloupu se krčí zelený nenastrojený smrček. "Normálně je chrám touto dobou dávno vánočně vyzdobený, ale tentokrát každé místo přijde vhod. Stromečky rozmístíme a nazdobíme až na Štědrý den dopoledne," vysvětluje můj průvodce.
Zatímco Josef Kšica při obřadu doprovodí liturgické zpěvy pražského katedrálního sboru na kůru, Česká filharmonie dole zahraje části z Dvořákova Rekviem. "Trému mít nebudu, ale napětí v těle se asi dostaví," loučí se varhaník.
