"Nebude to jednoduché, " vysvětluje v rozhovoru pro Magazín DNES Václav Havel.
"Postprezidentský osud se totiž dost podobá tomu prezidentskému. Ba je těžší o to, že zatímco prezidentem je člověk na několik let, exprezidentem je do smrti. Z čehož vyplývají četné povinnosti a závazky," vypráví.
Co vlastně dělá prezident v penzi? Lidé si myslí, že má neomezeně času, jenže on se potýká s přesně opačným problémem.
"Takže dostávám možná víc pozvání než v dobách prezidentských. Významným bodem činnosti mého malého sekretariátu je proto odříkání většiny pozvání z domova i ze světa, omlouvání přednášek, debat nebo žádostí o záštity. A samozřejmě také bezpočtu rozhovorů," říká.
Což ovšem neznamená, že žije v ústraní a lidem se vyhýbá. Naopak. V rozhovoru vypráví, že by rád chodil na vycházky, jen jeho problémy s dechem mu v tom brání.
"To by musela být každých sto metrů lavička, na které bych si odpočinul. Ale jinak chodím po městě rád. Rád chodím do hospod, protože hospoda je místo, kde je člověk sám a zároveň mezi lidmi. Mohu tam lidi pozorovat, nikdo mě ničím nezatěžuje a můžu si psát a přemýšlet..."
Jak to vypadá, když do hospody vejde Václav Havel? S kým tam obvykle chodí? Lidé ho obvykle oslovují, vyptávají se, dávají mu různé rady a zkoušejí, zda by si mohli přisednout.
"Někdy si ale jen tak šuškají, uculují se a někdy mě pozdraví. Čím dál od Prahy, tím je to intenzivnější. Největší pozornost budím v menších městech nebo v cizině. Vůbec nejhorší ovšem je, když mě zkoušejí z toho, kdy a kde jsme se viděli, a myslí si, že si to mohu pamatovat," dodává.
