Nejzajímavější z projevu tak bude asi oblek a barevná kombinace kravaty s košilí. To je jediné, v čem udával Václav Klaus tempo v devadesátých letech, a zůstalo mu to dodneška. Zabýval se vůbec někdy někdo jeho vlivem na modely chování, vystupování a oblékání po listopadu 1989? Přitom v tom byl stejně stylotvorný jako v ekonomických či politických reformách. A fešák v kondici je to doposud.
Nezlobme se na někoho, že nedokáže po šestnácti letech na vrcholu zájmu stále přicházet s něčím novým a originálním. Chránit a obhajovat dokola svobodu jednotlivce je potřeba. Nic totiž není v trvalejším ohrožení než právě ona.
Ale to je u Václava Klause jenom ideologické nářadí. Jako praktický politik není totiž Klaus obhájcem svobody, ale technologem moci. A v tuzemsku dokonce nejúspěšnějším. Za posledních šestnáct let tu nikdo jiný pro sebe nedokázal tak obratně využívat realitu, znásilňovat slovník a konstruovat jako on.
Ale jak by měl vypadat prezident, který přijde po něm? Ať si to klidně Klaus znovu ukoulí v parlamentu či – a to by bylo mnohem lepší – ať si vyhraje první přímou volbu prezidenta. Česku to neublíží ani neprospěje. Stejně jako Václav Havel či Miloš Zeman, i Václav Klaus jednou zmizí „někam na Vysočinu“.
Důležitější je však nehrát s ostatními politiky jejich hru na prezidentského kandidáta, kterého prozradí, až se jim to bude hodit. Lidé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku si musí sami, už teď, kdy platí mandát současného prezidenta, říkat, koho chtějí za další hlavu státu. Při každé příležitosti. Bylo by zajímavé, kdyby třeba každý fotbalista, který dá v prvním jarním ligovém kole gól, místo toho, aby řekl, jak to tam padlo, zmínil svého kandidáta na prezidenta. Třebaže by většina říkala Klause...
Prezident by se měl vybírat podle toho, jací nejsou Češi. Jsou ateističtí? Pak by byl dobrým prezidentem kněz. Například Tomáš Halík. Jsou závistiví? Pak by měl být prezidentem nějaký boháč. Klidně Petr Kellner. Moc se rozvádějí? Pak by byla dobrým prezidentským párem nějaká dlouholetá a alespoň na první pohled harmonická dvojice. Třeba Libuše Šafránková a Josef Abrhám. Vyberte si sami, kdo by byl lepší hlava státu a kdo první dáma. Neumějí se Češi slušně chovat? I mně by se za prezidenta líbil Ladislav Špaček. Prezident by měl za nás dohánět to, co sami nemáme.
Naopak úplně špatným způsobem pro hledání prezidentského kandidáta je naplňování obrazu většinového Čecha. Většinou se totiž, pokud zrovna za nás někdo, kdo stejně žije většinu roku v zahraničí, nevyhraje něco ve fotbale nebo v hokeji, nehodnotíme nijak lichotivě. I když jeden samolibý a vtipkující sprosťák je stále v záloze na Vysočině. Ale on by ho zase stejně někdo nakonec zradil.
