Před pěti dny se také bývalý jihokorejský prezident dozvěděl, že mu hrozí kriminál. Před třemi týdny řekli jeho nástupkyni, kterou sesadili, že jí hrozí třicet let vězení. Taky korupce.
Prezidenti jsou najednou na odstřel, ať už ve funkci, nebo až po ní. Ještě nikdy nebyli tak sesazováni, odvoláváni, vyšetřováni a souzeni jako v posledních týdnech a měsících.
Záznamy ukazují, že ještě před několika lety předčasně končil v průměru jeden prezident ročně. Teď zrovna je to najednou jeden denně.
Prezidentský fičák bere i premiéry, za měsíc teď odnesl tři: slovenského, slovinského a etiopského.
Je za tím doba i její trysk. Zdi úřadů jsou skleněnější než kdy předtím, všechno se provalí. A sociální sítě zajistí, že o tom vědí všichni, takže problém je opticky zvětšen. Výklad politikova hříchu, jak ho vytvoří média a opozice, převládne, i kdyby skutečnost byla jiná.
Faktem je, že politici se s byznysmeny propojují čím dál víc. Jde o větší obchody, a tudíž se zvyšují i úplatky, ať už odcházejí do kapsy politika nebo na tajné účty jeho strany.
Dobrou metaforou toho, jak snadno tajfun doby přivane nebo odfoukne politika, je osud jednoho z padlých, slovinského premiéra Miro Cerara, i když toho neodvála korupce. Nejde však o jeho konec, nýbrž o jeho začátek.
Tenhle slovinský profesor se v květnu 2014 rozhodl, že vstoupí do politiky. Dne 2. června založil stranu, po týdnu už vedl v průzkumech. O další týden později ho za premiéra chtělo 41 procent voličů. A 10. července vyhrál volby. Obecně lze říct, že v éře rychlých informací a nespokojených lidí je možné udělat politickou kariéru z nuly až úplně nahoru za pouhý měsíc a něco. A taky o ni přijít, jak ukazuje dlouhá řada jeho státnických kolegů, kteří jak na běžícím pásu v těchto dnech končí nebo se potí na policii.
