To, že je schopný organizátor a pro veřejnou komunikaci "sympaťák", mu nepomůže. Ve Špidlově sociální demokracii by možná musel začít od píky a postupně si vybudovat předpolí pro útok na nejvyšší mety. Taková práce trvá celé roky a jistě to není Březina, kdo by jí chtěl obětovat nejlepší léta života.
Představa, že by po volbách opět dosedl do ministerského křesla, je totiž blízká vědeckofantastické povídce. Velkorysá nabídka od fotbalových obchodníků přichází vhod. Jestliže však u Rosického omračovala suma, za jakou byl koupen, jsou pro Březinu peníze hlavním problémem.
Jakkoli se nechával slyšet, že rád navštěvuje noblesní restaurace, za svou kariéru musel našetřit slušnou sumu. Ale je to dost, aby si mohl dovolit neplacenou funkci? Místo předsedy velkého sportovního svazu je místem pro bohatého muže. Bohatého a poctivého, dodejme. Předseda, který končí ve vazbě jako Chvalovský, fotbalu přinese víc pohrdání než užitku, byť štědře rozdával - vypůjčené - miliony.
Březina je jeho pravým opakem. Mladý muž s poměrně čistým štítem, úžasnou kariérou a moderním viděním světa. Jenže nestane se jako člověk toužící po zbohatnutí rukojmím mocných fotbalových obchodníků? Nebo ne rukojmím, ale loutkou?
Nemá však co ztratit a mohl by přinejmenším rozvířit zatuchlé prostředí plné intrik, nenávisti a s největší pravděpodobností i korupce. Není vyloučeno, že by mohl fotbalu prospět.
Zároveň je jisté, že jeho odchod do Chvalovského křesla by prospěl politické kultuře v zemi. Možná víc než fotbalové.
