Kdyby někdo bubnoval rok před ničivými vlnami tsunami, které zabily čtvrt milionu lidí na poplach: "Musíme mít systém včasné výstrahy", nebyl by považován za lovce senzací?
Kdyby v roce 2001 pražský primátor zadal zakázku na stavbu protipovodňové ochrany, nebyl by podezřelý z úplatků? A nedopadl by stejně starosta New Orleansu, kdyby loni vyprázdnil městskou pokladnu proto, aby zpevnil hráze?
Obavy z toho, že Evropu zasáhne ničivá epidemie chřipky, jsou stejně opodstatněné jako obavy z hurikánu nebo povodně.
Víme jistě, že virus udeří. Vědci a úřady se snaží minimalizovat následky katastrofy. Podobně jako v Los Angeles či v Tokiu, které leží v tektonické zóně, stavějí odolné domy. Stejné zemětřesení zabije nesrovnatelně méně lidí v oblastech, které jsou na to připraveny, než například chudém Pákistánu. V případě epidemie platí totéž.
Proto jsou předběžná opatření včetně vybíjení drůbeže rozumná. A je naprosto přirozené, že média o nich široce informují. A co lidé, kteří vykoupili tamiflu a vakcíny? I ti se chovají přirozeně. Je pochopitelné, že sázkaři utrácejí desítky korun sázenku, když je výhra sto milionů.
Podobně peníze utracené za tamiflu by vyplatily tisícinásobně, kdyby epidemie přišla.
Když nepřijde, není ztráta velká. V kolotoči kolem chřipky je jen jediná chyba. Systém, ve kterém je možné, aby farmaceutická firma neuspokojila poptávku, je vadný.
Politici by měli najít mechanismus, který sice zachová ochranu patentů, zároveň však umožní, aby lék dostali všichni, kdo jsou ochotni za něj zaplatit.
