Premiér zopakoval, že doufá v rozvinutí celonárodní diskuse o třetím odboji, v usmíření a vyrovnání se s minulostí. Vyzdvihl také Medkovu zásadovost.
"Vážím si Ivana Medka za to, že se kvůli svobodě názoru dokázal vzdát toho, co měl rád, co uměl, k čemu měl vzdělání. Vzdal se profese hudebníka a hudebního kritika a pracoval jako sanitář, umývač nádobí, šatnář," připomněl Topolánek, podle kterého byl Medkův hlas na vlnách svobodných rádií "plný vnitřního klidu, ale i síly".
Dvaaosmdesátiletý Ivan Medek svou činnost zlehčuje. "Měl jsem štěstí, že jsem mohl přispět k některým věcem, které se povedly. Nakonec jsem dělal věci, o nichž jsem netušil, že je dělat budu," vzpomínal krátce před osmdesátkou.
Osud Medka zavedl leckam - od mytí nádobí v hospodě až po funkci prezidentova kancléře. Zřejmě nejvýznamnějším ale zůstane Medkovo angažmá v emigraci, kdy pracoval pro Hlas Ameriky.
S komunistickou ideologií měl celoživotní negativní zkušenosti. Už jeho rodinný původ sympatie komunistů nevzbuzoval: otec Rudolf Medek byl legionář a spisovatel, dědeček byl slavný malíř Antonín Slavíček. Medek je přes babičku Slavíčkovou, která si vzala Herberta Masaryka, nevlastním pravnukem T. G. Masaryka.
V úterý Topolánek v Kramářově vile ocenil někdejšího příslušníka československého protikomunistického odboje Milana Paumera, který se spolu s bratry Mašíny v 50. letech minulého století postavil komunistickému režimu se zbraní v ruce.
Plaketu předsedy vlády už minulý týden na velvyslanectví ve Washingtonu osobně převzal také Josef Mašín, jeho bratr Ctirad se ze slavnostního aktu omluvil. - více o vyznamenání Josefa Mašína zde
. IVAN MEDEKIvan Medek se narodil 13. července 1925 v Praze, původní profesí je hudební publicista, teoretik a kritik. Do povědomí veřejnosti se Medek dostal po podpisu Charty 77, kdy jako emigrant začal v Rakousku spolupracovat s rozhlasovými stanicemi Svobodná Evropa, Hlas Ameriky nebo BBC. Po revoluci v listopadu 1989 se Medek stal poradcem ministra kultury a předsedou Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání. V letech 1993 až 1998 pracoval v Kanceláři prezidenta republiky jako ředitel odboru vnitřní politiky a později jako kancléř. Zdroj: Úřad vlády ČR |
