Byl to Vladimír Špidla, kdo si málo výrazného Miloše Kužvarta do Evropské komise vybral. Prosadil ho proti vůli části svých spolustraníků i obou zbylých vládních stran a dotlačil ho až do Bruselu.
Špidla je tedy jednoznačně tím, kdo je za nominaci kandidáta Kužvarta i za jeho následné selhání nejvíce zodpovědný.
Pro předsedu vlády je to navíc už několikáté selhání podobného typu v řadě.
Právě před rokem utrpěl porážku v prezidentské volbě. Sám Špidla o ní mluví jako o svém největším neúspěchu. Ten páteční je však možná ještě větší. Tentokrát se totiž premiér nemůže vymlouvat na tajnou volbu a nekázeň svých straníků.
Obě porážky mají stejnou příčinu.
Vladimír Špidla si vybral na mimořádně důležitou funkci kandidáta z "druhé ligy".
Do první prezidentské volby vyslala nejsilnější vládní strana kandidáta Jaroslava Bureše, muže, jehož největší předností bylo, že "na něj nominace zbyla a tak nějak nikomu moc nevadil".
Po neúspěchu a následném odstřelu Zemana ve druhém kole prezidentské volby připomínalo Špidlovo hledání prezidenta burzu nápadů - Helena Illnerová, Pavel Rychetský... Jistě osobnosti ctihodné, ale prezidentští kandidáti jen stěží.
A nakonec Špidlova strana nominovala Jana Sokola. Kandidáta, kterého odmítala podpořit podstatná část samé ČSSD. Výsledek je známý - prezidentem je Špidlův soupeř Václav Klaus. Premiér se však z chyby nepoučil.
Přišlo další personální rozhodnutí a další chyba. Na funkci ministra spravedlnosti si vyhlédl málo nápadného spolustraníka Vladimíra Papeže. Ještě než jej stačil jmenovat, ukázalo se, že ministerský kandidát navštěvoval nevěstince, a premiér opět prohrál.
Předseda dvou ČSSD
A historie se opakuje. Špidla dlouho vybíral muže do evropské vlády, až přišel se jménem Miloše Kužvarta.
|
Co když vláda padne? |
|
Pokud premiér bude dál chybovat a nakonec padne, získá hlavní roli prezident Klaus. Ten bude vybírat ze tří hlavních variant: Varianta A - mladík Varianta B - důchodce Varianta C - záskok |
Proč ministerský předseda neustále opakuje jednu a tutéž chybu? Důvod je nasnadě. Vladimír Špidla totiž nepředsedá jedné straně, ale dvěma. Sociálním demokratům "špidlovským" a "zemanovským". A aby je udržel pohromadě, musí do vlivných funkcí vybírat takové kandidáty, kteří především nebudou nikomu vadit.
Výběr slabých kandidátů pak vede k porážkám, Špidlovi se zpětně vracejí a dál oslabují jeho pozici.
Otázkou, která se po opakovaném fiasku nabízí, je, zda posledním personálním krokem Vladimíra Špidly nebude jeho vlastní odchod. Tentokrát zřejmě ještě krizi přežije, bude-li však ve stejných chybách (a přehlížení koaličních partnerů) pokračovat, může to vést k rozložení současné koalice nebo až k pádu vlády.
