Podle ústavy je Ruská federace prezidentskou republikou a s výjimkou několika výrazných osobností, jakými byli Viktor Černomyrdin, Michail Kasjanov či Putin sám, stáli v čele vlády převážně nevýrazní úředníci. Ti bez výhrad
plnili prezidentovy rozkazy.
Za osm let, jež Putin strávil v nejvyšší státní funkci, dokonce kremelská administrativa v některých případech přebírala či doplňovala funkce obvykle náležející vládnímu aparátu.
Teď se Vladimir Vladimirovič přesune do Bílého domu, sídla ruské vlády. Bere si s sebou část svého týmu. A nejen to. Novináři, kteří jsou v budově akreditováni, zažili před týdnem nepříjemné překvapení: dozvěděli se, že i bezpečnostní opatření se zvyšují na úroveň obvyklou v Kremlu. To znamená, že už se například nebudou smět svobodně pohybovat po vládních chodbách.
S prezidentem problémy nebudou
Zvýšení dohledu nad médii je však jen malou předzvěstí blížících se změn. S nástupem do funkce předsedy Jednotného Ruska získá Putin hlavně bezprostřední kontrolu nad rozhodováním Státní dumy, dolní komory ruského parlamentu.
Je to do jisté míry jeho práce, jako nestraník stál v prosinci v čele kandidátky strany. Jeho popularita pomohla Jednotnému Rusku k zisku 315 ze 450 křesel. Putinovi oddaní poslanci mají tedy nyní ústavní většinu, mohou měnit základní zákon státu a dokonce iniciovat proces impeachmentu, tedy odvolání prezidenta.
. Povedu Jednotné Rusko, souhlasil Putin |
Třetím ruským prezidentem se ale stane Dmitrij Medveděv, v březnu zvolený Putinův politický žák a dlouholetý spolupracovník, a tak problémy s Kremlem nejspíš předsedovi vlády nehrozí.
Ačkoliv Putin dával v minulosti několikrát najevo, že pravomoci hlavy státu a jemu formálně podřízeného premiéra přerozděleny nebudou, neformálně se systém rozhodování s Putinem přesune přinejmenším částečně z Kremlu do vládní budovy.
Prvním příznakem takového vývoje je rozhodnutí podřídit dosavadní "politické zástupce" prezidenta v ruských regionech premiérovi a zvýšit jejich pravomoci. Putin tak posílí svou reálnou kontrolu nad regiony i po vládní linii.
Jeho postavení šéfa Jednotného Ruska mu ovšem umožňuje také přímo řídit v podstatě celý rozsáhlý aparát státních úředníků včetně gubernátorů či prezidentů ruských republik, kteří jsou z velké většiny členy jeho strany a Putinův portrét ze stěn svých pracoven sundávat nehodlají.
Vůdce národa je tu
V dobách Sovětského svazu byl generální tajemník komunistické strany významnější figurou než formální hlava státu, připomínají někteří politologové. Podle jiných však nynější situace není analogií dob SSSR, neboť přes relativní posílení moci ministerského předsedy je Rusko i nadále prezidentskou republikou.
Sám Putin také na mezinárodních fórech několikrát zdůrazňoval, že hlavní slovo například v zahraniční politice bude mít nový prezident Medveděv. "Je patriotem v dobrém slova smyslu," varoval Putin Západ, že s jeho nástupcem nebude o mnoho snazší řeč než s ním samotným.
Přesto bude Putinova dvojrole po 8. květnu, kdy by jej měla duma na návrh prezidenta schválit ve funkci předsedy vlády, pro Rusko novinkou. Do médií tak opět proniká výraz "vůdce národa", poprvé používaný loni v prosinci před parlamentními volbami.
Už tehdy, na předcházejícím sjezdu Jednotného Ruska, žádali v dobře zrežírovaných vystoupeních zástupci různých vrstev ruské společnosti Putina, aby z veřejného života neodcházel a stal se šéfem strany i "vůdcem národa".
Otázkou však zůstává, jak se Putin - i přes širokou paletu formálních i neformálních pravomocí a s reálnou velkou zodpovědností za vývoj situace v zemi - vyrovná s tradiční vysokou úctou občanů k hlavě státu. A ta v Rusku vždy obývala Kreml.
