Nekompromisní Zeman kritizující pravicovou vládu tehdy s pivním humorem porazil umírněného pragmatika Paroubka.
Ještě nepříliš známý pražský zastupitel se s porážkou nesmířil. Postavil se do čela vnitřní opozice, takzvaného rakovnického proudu.
"Kolaboranti! Snaží se rozložit ČSSD zevnitř," zlobil se na něj Zeman. "Zakládáme názorový proud uvnitř strany. Současné vedení udělalo několik vyslovených chyb," oponoval Paroubek.
Dnes jako by si role vyměnili...
Komentář Martina FendrychaZeman: Paroubek ven!
Z dnešního pohledu se tehdejší Paroubkovy výhrady vůči směřování ČSSD pod Zemanovým kormidlem zdají jen stěží uvěřitelné. Paroubek třeba Zemanovi vyčítal, že sociální demokracii vede moc doleva, že zbytečně ostře kritizuje pravicové vlády a že má obhroublý tón.
V novinách vytrvale útočil v článcích s titulky Zeman nemá žádné zábrany nebo Jít vládě po krku za každou cenu není můj styl.
"Náš myšlenkový proud bych charakterizoval především jako pragmatický, ostře nekomunistický," vyhraňoval se Paroubek.
A Miloš Zeman se snažil stále hlasitějšího oponenta zničit. Paroubek před poslaneckými volbami v roce 1996 neuspěl ve vnitrostranických primárkách. Nedostal se na kandidátku, a tudíž přišel o možnost dostat se do Sněmovny. Vzápětí obvinil Zemana, že sestavování kandidátek zmanipuloval, a jeho nedemokratické praktiky označil za "bolševické".
To už Zemanovi došla trpělivost a prosadil ve vedení výzvu, aby Paroubek a další rebelové ze sociální demokracie sami raději odešli: "Je to výzva k opuštění strany. Jak se tito rozhodnou, to je zcela jejich subjektivní věc. Nikdy nikdo z nás nenavrhoval vyloučení právě proto, že nejsme bolševická strana."
PŘÍLOHA: Když ještě Paroubek se Zemanem chodili na houby
Schizofrenik a bigamista...
Paroubek ve straně zůstal a v útocích na předsedu pokračoval. Jakmile po volbách Miloš Zeman coby lídr opozice usedl do křesla šéfa Poslanecké sněmovny, Paroubek to označil za politickou "bigamii a schizofrenii".
Historie plná nepřátelských invektiv překvapivě skončila, když po pádu Špidly a Grosse rozložená ČSSD sáhla na jaře 2005 po "rebelovi" Paroubkovi. Tento pragmatik však na rozdíl od svých předchůdců pochopil, že s nenáviděným Zemanem nemá cenu válčit.
Přiznává to i dnes ve své zprávě pro nadcházející víkendový sjezd v Brně. "Pro obnovení jednoty jsem se rozhodl udělat ten nejdůležitější krok: pokusit se jednou provždy zasypat hluboké vnitrostranické příkopy a obnovit spolupráci s Milošem Zemanem," píše Paroubek.
Hned na jaře 2005 se oba sešli v pražské luxusní vile svého společného přítele - podnikatele Vratislava Šlajera. "Nejdříve jsme si povídali všichni. Pak oni dva spolu odešli nahoru, zavřeli se v obýváku a vše si vyříkali," vzpomíná hrdě Šlajer.
... nebo milý přítel?
Jiří Paroubek polichotil Zemanovi nabídkou na post prezidenta. A přidal pozvání k sobě na chalupu v Jizerských horách, kde na sebe teatrálně pokřikovali "milý příteli", popíjeli pivo a chodili do lesa na houby.
V zimě pak důchodce oplátkou pozval Paroubka k sobě na chalupu na Vysočině. "Dokázal vrátit sociální demokracii naději," chválil Zeman. A Paroubek předl: "Miloš žije zdravě, takže se na stole objevily jitrnice, tlačenka a škvarky. Prostě paráda. Hodovali jsme asi hodinu."
Když vyšli ven, chytili se na kluzkém ledě za ruce, aby nepadli. A fotografové cvakali - ani marketingový specialita by lépe nevymyslel jasnější iluzi spříznění dvou rivalů.
Měsíc před loňskými volbami pak Zeman přijel na sjezd ČSSD, kde podpořil Paroubkovo zvolení. "Výborný projev, podtrhl naši jednotu," děkoval mu nový šéf strany.
Ani ne po roce je jednota pryč. Předstírat přátelství dlouholetým rivalům nevydrželo. Vždyť Paroubek se obklopuje lidmi, které Zeman považuje za zrádce a dodnes jim neodpustil, že ho potopili v prezidentské volbě.
Jejich soupeření jako by se uzavřelo: Miloš Zeman, který před 11 lety vyzýval Jiřího Paroubka k odchodu z ČSSD, ji dnes sám zhrzeně opouští.
