„Poslední půlrok nebo několik měsíců před začátkem předsednictví jsem často pracovala i víc než čtrnáct hodin denně, a to i o víkendech, ale bavilo mě to. Byli jsme mladí, nadšení srdcaři a dělali jsme to s obrovským nasazením,“ popsala Jana Krákorová, která tehdy měla na starost koordinaci styčných důstojníků, takzvaných liason officerů, koordinaci dvou neformálních schůzí Rady EU a setkání české vlády s kolegiem Evropské komise. „Do toho jsem měla navíc na starosti i koordinaci s krajskými samosprávami, protokolární výzdobu a hostesky,“ doplnila.
Na předsednictví se podílela také Gita Zenknerová. Na úřadu vlády měla na starosti obsahovou část předsednictví, tedy například to, co se bude vyjednávat, schůzky a podklady pro ministry. Týmy podle ní tvořili zejména nadšení čerství absolventi, kteří byli ochotní pracovat dlouhé hodiny za málo peněz. „Hektický byl už ten rok předtím, kdy se předsednictví připravovalo. Pamatuju si například, že se ladil IT systém, který se možná používá do teď. V něm se dalo sledovat, jaká témata se projednávají v jakých pracovních skupinách rady a jak to postupuje,“ popsala.
„Diplomaticky bych řekla, že na všech resortech bylo v té době dost velké nadšení v jednotlivých týmech, které to předsednictví připravovaly. V tu dobu to byla taková hvězdná hodina české státní správy, kdy všichni chtěli spolupracovat,“ doplnila.
Jedním ze zmíněných liason officerů byl i Tomáš Drážný. Dnes vzpomíná, že měl během předsednictví na 70 kolegů se stejnou prací. „Byli jsme rozdělení po dvou, starali jsme se o program a zázemí vládních delegací, které přijížděly. Šlo o ministry, premiéry i premiérky a další hlavy jednotlivých států,“ popsal s tím, že on sám měl na starosti Slovinsko. V průběhu předsednictví se však staral také o delegace Švýcarska, Německa i Arménie.
„Komunikovali jsme s ambasádami daných zemí, případně s delegací před příjezdem. Vyzvedávali jsme je na letišti, vezli do hotelu, zabezpečovali, aby dodržovali program, případně dohadovali bilaterální jednání,“ popsal.
Dluhy v hotelu a „spravování“ zámku
Sám dodnes vzpomíná i na některé historiky z doby před třinácti lety. „Nějaký premiér nechtěl nastoupit do nepancéřovaného auta. Když na něj čekal nejluxusnější superb, prohlásil, že do něčeho takového nenastoupí,“ popsal. Zároveň si také vybavuje dobu, kdy v Česku byl tehdejší americký prezident Barack Obama v rámci summitu USA-EU.
Floskule o jednotě, loga sršící nápady. Jak státy EU pojímají předsednictví |
„Obama už měl odlétat, jenže když vzlétá Air Force 1, tak stojí celé letiště. A já v té době měl v Česku nějakého slovinského ministra, který se potřeboval dostat na jedno jednání domů. Nakonec jsme museli udělat rozhodnutí, že nepoletí letadlem, ale bude muset jet autem. Tvářil se trochu kysele, ale nakonec to udělal,“ zavzpomínal.
Mezi jeho vtipnější zážitky patří i ta, kdy byla v Česku ubytovaná delegace z Arménie. „Na hotelu platili všechno v hotovosti, nicméně týden po jejich odjezdu nám z něj volali, že tam mají dluh v několika desítkách tisíc. Tak jsem to musel řešit, nicméně Arménie má u nás jen malý konzulát, kde mi to nikdo nebral. Chvíli to vypadalo, že to budeme muset platit celé my, ale nakonec se to podařilo vyjednat,“ doplnil.
Ondřej Kovařík, současný europoslanec, který měl v roce 2009 na starosti organizaci různých akcí v Česku, dodnes velmi rád vzpomíná na to, jak tehdejší ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg chtěl uspořádat neformální akci na státním zámku Hluboká z důvodu rodinných vazeb. „Opravdu se tam pohyboval jako doma, takže když jsme procházeli prostory, tak popisoval, co kde je, nebo koho vidíme na obrazu,“ popsal. Dodal, že samotný zámek před událostí museli nechat ještě spravit. „Bylo nutné zrekonstruovat toalety, protože se nedá úplně srovnávat, co vyžaduje stav pro běžný turistický provoz a co vyžaduje stav pro diplomatické jednání,“ doplnil.
Krákorová velmi ráda vzpomíná na summit s USA. „Neformální ministerské rady se připravovaly třeba rok a půl dopředu, všechno bylo promyšlené. Tato akce naopak přišla znenadání, měsíce příprav jsme museli vměstnat do několika týdnů. Do toho všeho probíhala naplánovaná zasedání neformálních Rad EU a další akce, takže jsme v tomhle období ze sebe museli vymáčknout víc. Ale všichni jsme se těšili, protože měl přijet právě Obama. Byl v úřadě tehdy pár měsíců a byl taková světová celebrita,“ popsala.
Pád vlády a méně důležití úředníci
První české předsednictví se neobešlo bez zaškobrtnutí. Právě během něj v zemi padla vláda Mirka Topolánka. Ten poté musel uklidňovat evropské kolegy, že na předsednictví se to nepodepíše.
„To, co se odehrálo na poli politické scény, do jisté míry naše předsednictví zkomplikovalo, ale my jsme to vnímali tak, že v rámci příprav se vše podařilo a brali jsme to jako úspěšné zvládnutí. Řada věcí byla navíc naplánovaná dopředu, takže se spíše jednalo o obměnu osob,“ popsal Kovařík.
S ním souhlasí i další. „Do doby, než vláda padla, to bylo velmi na úrovni. Poté se to ale změnilo a přicházeli již ne tak významné lidé, dávalo se do toho méně peněz,“ zavzpomínal Drážný.
„Bylo to pro nás trochu smutné, připravovali jsme to s nejlepším vědomím a svědomím, aby to dopadlo dobře, a pak to pokazila politika. Od té chvíle jsem zaznamenávala, že se těm nejvyšším představitelům moc jezdit nechtělo, takže přijížděli jen různí náměstci či ředitelé odborů a prestiž už prostě nebyla taková,“ popsala Krákorová.
Role předsednického státu se změnila
Česká republika naposledy Radě EU předsedala v roce 2009, tedy ještě před schválením Lisabonské smlouvy. Tehdy neexistoval stálý předseda Evropské rady (předseda summitů šéfů vlád členských států), EU neměla ani představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.
Díky tomu byla role vlády předsednického státu výrazně jiná než dnes, kdy se předsednictví zaměřují především na projednávání unijní legislativy a v politické rovině pak na přinášení nových témat do evropské debaty o budoucnosti EU a podobě jejích politik.
„Zátěž na nás je nyní o něco menší a můžeme se věnovat jiným tématům,“ uvedl Kovařík. Rozdíl je podle něj i v tom, že předsednictví v roce 2009 bylo právě v první polovině roku. „V tomto předsednictví dojde k takové krátké prázdninové pauze, takže naše předsednictví bude mít možnost ‚nabrat dech‘ a dohnat některé věci,“ popsal.
„Tohle předsednictví bude jiné, akce se koncentrují hlavně do Kongresového centra v Praze. Tehdy chtěli ministři předvést celou republiku, takže zasedání probíhala hodně v krajích - v Luhačovicích nebo v Ústí na Labem, v Mariánských Lázních a v dalších městech,“ doplnila jej Krákorová. Podle Zenknerové je nicméně škoda, že více akcí není v regionech, protože pak předsednictví nebude tolik zajímavé pro místní obyvatele.
České předsednictví chce posílit odolnost EU. V mottu má úkol, v logu růžici |
Krákorová míní, že právě díky koncentraci akcí do Prahy bude organizace v současnosti o něco jednodušší. Současně se na ní ale bude podílet méně lidí. „Předsednický odbor má nyní tak o polovinu až o třetinu méně zaměstnanců než poprvé, a to toho bylo i na nás hodně. Zvládnout se to musí, akorát se obávám, že organizátoři budou značně přetížení,“ míní.
Česko podle Kovaříka nyní dostane možnost prezentovat všechny evropské státy a v rámci tuzemské společnosti se otevře možnost, aby Češi nahlédli do kuchyně Evropské unie. „Můžeme tak ukázat, o čem Evropská unie je, že to nejsou jen nudná jednání. Pokud se nám během předsednictví podaří zvýšit důvěru české veřejnosti vůči EU, to pro nás bude velký úspěch,“ dodal.
České předsednictví přehledně
|
