Miloš Zeman je zahnán do mezí stanovených ústavou hlavě státu. Jeho mocenské ambice držet při životě vládu svých přátel až do květnových voleb středeční Poslanecká sněmovna právem nevyslyšela.
Na druhou stranu koalice ODS, TOP 09 a LIDEM konečně ulehla na politický hřbitov, kam měla už dlouho namířeno. Vinou shnilých základů se rozpadla doslova za pět minut dvanáct, těsně předtím, než chtěla v hlasování o Rusnokově vládě veřejně deklarovat svoji připravenost na druhý vládní pokus.
Hledání vlády |
Česko teď tedy míří k předčasným volbám. Zaplaťpánbůh, dodejme. Už před měsícem bylo pozdě. Politici dosavadní Nečasovy koalice se utěšovali tím, že většina ve Sněmovně je pořád na jejich straně, a tudíž není proč Sněmovnu rozpouštět. Jak se ve středu ukázalo, lhali si do vlastní kapsy. Prezidentu Zemanovi tím jen nebezpečně otevírali prostor pro jeho kejkle s takzvanými odborníky, kteří se s čekáním na nějakou důvěru poslanců nenechali zastavit a začali řezat. Viz okamžité zásahy v dozorčích radách firem či v Národním divadle.
Teď máme naději, že se poměry v české politice, a tudíž v české společnosti, dostanou do správných kolejí: voliči si ve volbách vyberou, komu dají důvěru, na základě toho vznikne parlamentní většina a ta vdechne život nové vládě. Vládě, která se bude zodpovídat Sněmovně, vzešlé z vůle voliče. Zkrátka klasický proces parlamentní demokracie, který začínal mít namále. V posledních dnech a týdnech o tom mluvili politici zleva, zprava, ale teprve ve středu pro to něco udělali.
Předčasné volby nemají být bičem na vládu, která se znelíbí lidem. Nemají se vyhlašovat tehdy, když po nich volá většina v průzkumech - to by se každá vláda dočkala maximálně jednoho roku života, pak by nutně musela zajít na nepopulární kroky. Jsou však situace, kdy se bez nových voleb nedá hnout.
Zeman měl jiný cíl: rozleptávat ČSSD a nechat vyrůst SPOZ
Taková situace nastala už loni na jaře. Tehdy se pod vlivem svých afér rozpadly Věci veřejné a z téměř idylických 118 vládních hlasů ve Sněmovně se stal každodenní a nedůstojný hon na aspoň jednoho přeběhlíka, který zajistí většinu tu vládě, tu opozici.
"Nebudeme-li se opírat o výraznou většinu, pak vláda podá demisi a půjdeme do předčasných voleb," pravil před půldruhým rokem premiér Nečas. Škoda, že ho odvaha opustila ve chvíli, kdy to dořekl. Mohl se na podzim vyhnout tragikomické etudě s šesticí rebelujících poslanců ODS, z nichž tři se nakonec nechali koupit trafikami ve státních firmách a další dva chladnokrevně podřízli svou stranu teď ve středu.
Kdyby Nečas podal demisi, jak loni na jaře ohlašoval, mohl se vyvarovat i dnešních útrap se svou přítelkyní, vrchní ředitelkou Nagyovou. Nemusela by totiž navštěvovat "politický suterén", kam ji Nečas posílal na výzvědy za kmotrem Rittigem a kde se ke své smůle přimotala do nastražených policejních štěnic. Nestihla by se ani zaplést do aféry s vojenskými špiony, když - podle policie - neodolala pokušení poslat je šmírovat Nečasovu manželku. Ostatně právě toto byl v červnu poslední hřebík do koaliční rakve. Nečasovi nezbylo než jít s demisí na Hrad.
Nechme už stranou, co mohlo být loni, kdyby... Teď je zajímavé sledovat, kdo v jaké formě nastoupí do předčasných voleb. Zřejmým vítězem dnešní situace je sociální demokracie, konkrétně předseda Sobotka. Ještě předevčírem sice vypadal jako zbabělý převlékač kabátů - jeho taktika, kdy se nejdřív vymezil proti Zemanovu diktátu, vzápětí navrhl podporu jeho vládě a v další minutě docílil předčasných voleb, však neměla v dnešním světle chybu. Zabil několik much najednou, včetně vyražení trumfů z rukou svého rivala Haška. Jeho ČSSD může směle pomýšlet na volební vítězství. Dokonce na takové, z něhož jí neukousne významnější sousto ani Zemanova SPOZ, neboť se tak rychle nedostane do volitelné formy. I proto Zeman a jeho věrní investovali tolik energie pro zajištění delšího života Rusnokovy vlády.
Zatímco je tedy ČSSD jednoznačným vítězem, ODS je jasným poraženým. Do předčasných voleb vstoupí v nepěkné pozici - vsedě na hrobníkově lopatě. Jedinou útěchou pro ODS teď může být, že pijavice všeho druhu ji nyní opustí a budou hledat nová útočiště. Soudě podle zákulisního vyjednávání ve prospěch Rusnokovy vlády se zdá, že takové útočiště teď cítí na Hradě.
Pro ODS jsou nové volby příležitostí projít co nejdřív deratizací a v opozičních lavicích pár let nabírat novou sílu. Pro ČSSD budou zase testem, jestli je strana tak silná, aby odolávala dalším tlakům prezidenta na přetvoření parlamentní demokracie v autoritářský režim.
