Většina učitelů na vysokých školách se pokouší publikovat, aby vydělala nějakou tu korunu pro školu, ale hlavně pro sebe. Tváří se, že vědecky pracují, ale za tu vědu by nikdo z nás nedal ani haléř. Měli by si půjčovat u bank, ty by je donutili zjistit, jaký význam pro lidi má jejich badatelská činnost.

Dovolím si přispět se svou zkušeností taky trochu do mlýna. V současné době píšu disertační práci. Samozřejmě v souladu s nastaveným systémem jsem byl nucen, a stále jsem, také publikovat.

Doktorát dělám při zaměstnání, takže co se týče aktivitních kreditů, nejsem vázán na publikování, narozdíl od prezenčních studentů.

Obecně publikační činnost je velmi nevděčná práce, a proto jsem to nutné zlo ještě s několika dalšími lepil, jak se dalo, bylo mi jedno, kam to pošleme, hlavně, aby to otiskli. O tom, kolik to stálo a stojí, radši mluvit nebudu. A taky nebudu odsuzovat,že ty časopisy existují, prostě zákon nabídky a poptávky. Nikdo se neptá, každý chce vidět jen to číslo, tj. počet uveřejněných článků.

Myslím, že v dnešní době by si pánové jako Gauss, Nobel, Kant atd. ani neškrtli.

A za sebe to zhodnotím takto: Kdybych to byl býval věděl (jak to studium bude vypadat), tak bych na to byl býval nechodil.

Mám pocit, že pokud dnešní vědec něco vynalezne, najde, vyzkoumá, tak je to spíš zázrak ve srovnání s tím, kolik nesmyslných papírů musí vypisovat, škemrat o každou korunu atd. Znáte to asi všichni.

Souhlasím. Je s tím hrozná byrokracie.

Já už jsem teda disertaci dopsal a odevzdal a čekám teď na vyjádření oborové rady. Na to studium jsem se těšil, protože jsem konečně měl volné pole působnosti v tom, v čem vynikám a co mě baví. Nicméně podruhé bych se více rozmýšlel, jestli bych jej absolvoval znovu nebo ne.

Panečku, to je socialistická rétorika. Zlý predátorský časopis a hodný naivní a nezkušený pan docent nebo doktor. Akademici nejsou (nejsme ) hloupí. Když tam někdo publikuje, tak zejména proto, že ten jeho text nepřijali jinde nebo potřebuje něco rychle a peníze na vložné se najdou v nějakém grantu.

Já tedy nevím, ale body do kafemlejnku se dávají pouze za určité typy publikací, ale obecně to je (záleží dle oboru): časopisy registrované Web of Science, Scopus, konferenční výstupy indexované tamtéž, časopisy v databázi ERIH, české časopisy na seznamu RVVI, vědecké monografie + výstupy aplikovaného výzkumu (jako např. patent, software). Predátorské časopisy v žádné z uvedených databází nejsou (max tak v nově pojatém ERIH+, ale ten zatím do hodnocení nevstupoval), takže nechápu, jaký to může mít pro daného autora prospěch. Snad jedině, kdyby na dané univerzitě dávali peníze za napsání a vydání čehokoliv ...

Ve WoSu jsou - samozřejmě to docela trvá, než se tam dostanou, ale pak mohou dva tři roky dostatečně rýžovat, aby se jim to vyplatilo, než zase vypadnou.

Vědu, jaká je zde v současnosti, moc neuznávám. Oběcně lze konstatovat, že v naprosté většině časopisů je 90-50% článků k ničemu a jen 5% má nějakou hodnotu. Opravdu přínosné jsou do 1% všech. To samo o něčem svědčí.

Sám jsem si prošel doktorátem, tak, vím jak hodně práce to dá, zejména pokud se dělá věda bokem při normálním pracovním úvazku.

Jedna přijatá publikovaná impaktovaná práce mi průměrně zabrala 2-6měsíců práce po večerech a je jedno zda jako hlavní autor nebo jako spoluautor. Mám IF cca 15, to je až až. V textu člověk přemýšlí nad každým slovem, aby to dávalo ten správný smysl. Proto ten, kdo má 60 prací ročně, zasluhuje údiv ale zároveň hloubkovou kontrolu. Protože velmi pravděpodobně je něco v nepořádku. U sportovců to bývá doping. U vědců plagiátorství, opakování tématu stále dokola nebo pseudověda.

Co mám doktorát, mě celá věděcká činnost přestala zajímat. Jedním z důvodů bylo právě toto. Ve vědě a hlavně v pseudovědě je moc neodhalených podvodů. Článek popisuje jen jeden z nich.

To by me zajimalo, v jakem oboru jsi publikoval, kdyz ti na clanek stacilo pul roku a mas IF 15.

Divné...

https://cs.wikipedia.org/wiki/Impaktovan%C3%BD_%C4%8Dasopis

"Impaktovaný časopis je časopis, který má v rámci databáze Web of Science Institutu pro vědecké informace (Institute for Scientific Information - ISI) přidělen impakt faktor, což je hodnota vyjadřující průměrnou míru citovanosti všech článků a příspěvků publikovaných v daném časopisu v předchozích dvou letech v roce aktuálním."

...nějak jsem se z článku nedověděl od koho inkasují, příp. kolik...

Co jste nepochopil, vzdyt pisou, ze autor si zaplati vydani sveho clanku...

Bohužel nejste sám, takových jsou plné ministerstva, vlády a neziskovky

Je opravdu těžké, prosít ty publikace v oběhu, ve výkazech. Málokdo si je opravdu najde a přečte a tak je podvodům cesta volná.

Já jsem jako fyzik a elektronik měl ovšem spíše víc práce v laboratoři, než publikovat a tak jsem se za 42 roků zmohl na pouhých 16 publikací. Některé z nich jsou pouze pod mým jménem, několik mají max. dva koautory. Průměrně bylo na získání materiálu pro takovou poblikaci třeba téměř 3 roky práce v laboratoři. Na dizertaci to vyšlo na téměř 8 roků, to je v Německu vždy náročné i na nalezení termínu, kdy se sejde fakulta na rigorosum. Dvacet profesorů je něco, jako pytel blech, všichni stále někam cestují a najít den, kdy jsou všichni na universitě je velmi těžké.

Publikace je zase náročná proto, že musí projít lektorátem každé redakce a proto bylo nutné, vzít do spolku i profesora, který s tou prací neměl moc společného, ale měl už dobrou pověst u lektorů.

Nemůžu si představit současnou praxi, že na publikaci jsou od vrátného po ředitele uvedeni všichni jako autoři, extrém je snad u 400 autorů. Zřejmě je to proto, aby všichni získali ty body. Zatím to ovšem brzdí ty impaktní časopisy, už téměř století prověřené. Námaha s tím spojená stojí za to- publikace třeba v J.Sci.Instr, nebo Phys.Lett. je u kolegů jednoznačně přijímána za důkaz schopnosti autora. Tam je však počet koautorů silně omezen, typicky na čtyři, max. pět.

Publikovat v neprověřeném populárně vědeckém časopise sice přináší počet publikací, ale velmi pochybné hodnoty. Autor se tím uvádí do pozice šarlatána. Nechci zde prudit, ale třeba Klausova "vědecká" činnost dokumentovaná články je s prominutím pamflet.

Vaše posedlost Klausem je v diskuzích známá.

To je ta naše velesvatá a průzračná věda. Vědec se pozná podle toho, kolik toho publikuje. To jsou zřejmě velmi špatně nastavená pravidla. Avšak nechápu k čemu predátorské časopisy? Když už chce nějaký mladý vědec jít přes mrtvoly a postupovat v kariéře, nechť napíše nějaký ten evoluční blábol, jak se samoobživlé blátíčko změnilo na lidi, muže a ženu, za miliardy let. To zabere vždycky a rády to otisknou i časopisy "etablované", a prostý ateistický lid to miluje.

Samozřejmě, má to i svá rizika. Evoluční velevěda se vyvíjí nadsvětelnou rychlostí, takže o tom, čemu věřil Darwin, můžeme dnes říci, že to byly kraviny. Tomu, čemu věřil (podvodník) Haeckel, můžeme říci, že to byly kraviny. O tom co hlásali evolucionisté ještě před deseti lety, např. že člověčí genom obsahuje až 98% odpadu, tzv. "junk DNA", můžeme říci, že to byly kraviny. Čili je jasné, že pokud se evoluční velevěda vyvíjí tímto nebývalým tempem, můžeme s velkou mírou pravděpodobnosti odhadnout, že tím, čím nás krmí evolucionisté dnes, jsou už také v podstatě kraviny...

Mám takové tušení, že se jmenuješ šnek po rychlosti svých myšlenkových pochodů.