Nejdále ve snaze o postsovětské sblížení došlo Rusko a Bělorusko, které jsou již několik let teoreticky spojeny ve svazový stát. I mezi nimi však navzdory deklaracím politiků existují hraniční kontroly a unie je formální záležitostí. Postsovětský prostor se za deset let rozrůznil do pestrého spektra zemí, které zahrnuje státy připravené na vstup do EU i zbídačené poválečné republiky bez šance na rychlou změnu k lepšímu.
Rusko, klíčový hráč, nyní po letech jelcinovského chaosu zažívá období opatrného optimismu - hospodářství roste, prezident Vladimir Putin dokázal Rusy přesvědčit, že je rozumný vládce, který zemi někam dokáže nasměrovat.
Situace v dalších dvou "slovanských" republikách však stagnuje. Padesátimilionová Ukrajina dál zápolí s ekonomickými problémy a s neschopností politické elity prosadit zásadnější reformy. Na druhou stranu však zachovává dobré vztahy se Západem a předpoklady, že se dostane pod kontrolu Ruska, se nevyplnily.
Bělorusko zůstává zemí postsovětských experimentů prezidenta Alexandra Lukašenka, politika tvrdé ruky, který vytrvale šikanuje opozici. Bělorusko je stále více izolováno, a dokonce i Rusko, poslední spojenec, ho vyzývá k reformám.
Na okraji zájmu je i Moldavsko, země velké nehybnosti, bez jasné ideje kam a jak jít.
Ázerbájdžán, Kazachstán a Turkmenistán sní o bohatství z velkých nalezišť ropy a zemního plynu v oblasti Kaspického moře. S trochou štěstí se tyto sny mohou vyplnit, jen je jasné, že to potrvá dále, než se zdálo.
Naproti tomu Gruzie a Arménie, země tisíciletých kulturních tradic, zápolí o holé přežití. Jejich hospodářství je v troskách, země nemají téměř žádné přírodní bohatství. Jsou navíc v poloválečném stavu - Gruzie kvůli Abcházii, Arménie kvůli Náhornímu Karabachu - a rychlé zlepšení situace není na dohled.
Americké operace v Afghánistánu přes noc výrazně zvýšily význam Střední Asie. Zejména Uzbekistán, nejlidnatější země regionu, se stal důležitým spojencem USA - z jeho území operují speciální jednotky. Také Tádžikistán, nejchudší země bývalého SSSR, nyní doufá v lepší zítřky.
Donedávna bylo možné dostat se do Afghánistánu pouze přes jeho území, a proto Tádžikistánem během několika týdnů prošlo více cizinců než za uplynulých deset let. Také Kyrgyzstán, zapomenutá země hor, se ve spojitosti s válkou snaží dát o sobě vědět.
A tři země Pobaltí se již zcela dokázaly odpoutat od postsovětského prostoru a zamířit do Evropy. Nejdále došlo Estonsko, které nejspíš bude v první vlně rozšíření Evropské unie, tak jako ČR.
