Z dnešního pohledu samozřejmé volno na Štědrý den si Čechoslováci užívají až od roku 1990. Předtím se státní svátky řídily několikrát mírně upraveným komunistickým zákonem z roku 1951, který v prosinci uznával jen 1. a 2. svátek vánoční. Podepsán Klement Gottwald vlastní rukou.
V závěru totality byla pracovní doba na Štědrý den většinou kratší, hodně záleželo na benevolenci nadřízených. Samozřejmě s výjimkou oborů, kde nepracovat 24. prosince není možné dodnes. Podle rozšířeného bonmotu, jak potvrdí nejeden pamětník, šli lidé před nadílkou spíš do zaměstnání, než do práce...
Štědrý den roku 1989 byla neděle, ale vyšly noviny. "Už si na to přesně nevzpomínám. Ale asi to bylo kvůli dlouhé pauze, kterou by způsobily svátky. A zřejmě to bylo rozhodnutí všech redakcí a péenesky (PNS, Poštovní novinová služba, distributor, pozn. red.), jinak by to nešlo," říká novinář a spisovatel Karel Pacner.
Ještě týden před tím byl v dočasném vedení redakce, kam se dostal pár dnů po 17. listopadu, po odchodu šéfredaktorky Miroslavy Moučkové.
"S kolegy Liborem Ševčíkem a Bořkem Hanušem jsme měli rozdělenou funkci zástupce šéfredaktora a řídili jsme redakci. Z nomenklaturních kádrů zůstal jen Jaroslav Pešek, který měl podpisové právo, podepisoval účty," vzpomíná Pacner.
V prosinci si redaktoři vybrali v nevídaném tajném hlasování nového šéfredaktora, zvítězil Libor Ševčík. Volba byla domluvená a schválená šéfem Socialistického svazu mládeže Martinem Ulčákem.
Mladá fronta po ní měla v podtitulu místo "Deník ÚV SSM" napsáno "Deník čs. mládeže". Od svazu se čím dál víc distancovala a v roce 1990 odtrhla. Pacner zůstal jako vědecký komentátor, dosud spolupracuje s redakcí MF DNES.
Pravda a láska musí zvítězit
Štědrodenní vydání z roku 1989 mělo v záhlaví vánoční poselství Mladé fronty: Pravda a láska musí zvítězit.
Titulní fotografie zachycuje ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera, který den před tím stříhal s německým protějškem železnou oponu. Reportáž na straně tři se pak věnuje příhraničním změnám. Například faktu, že kavárník v rakouském Gmündu láká zákazníky českým nápisem "Zde káva".
Další článek na první straně přibližuje příběhy lidí, kterým režim znemožňoval vykonávat jejich povolání a poslal je třeba do kotelny.
"Jak nyní zjišťuji, v kotelnách nic neskončilo, naopak začínalo," říká v článku Aleš Lederer, syn exilového novináře. V kotelně začal vydávat samizdatovou revue Prostor, která přerostla v dodnes fungující nakladatelství.
Mladá fronta věnovala hodně místa také krveprolití v Rumunsku, které provázelo pád diktátorského režimu Nicolae Ceaušesca. Příště, ve středu po svátcích, vyjde MF s titulkem Diktátor je mrtev, ať žije svoboda!
Magazínová část nabídla stránku o rodině Valtra Komárka, spoluautora porevolučních ekonomických reforem. Jeho syn Martin tehdy dělal zástupce šéfredaktora Ševčíka, dnes je hlavním komentátorem MF DNES.
Příloha přinesla také rozhovor s Martinem Šmídem, který měl být zabitým studentem z Národní třídy. A místo se našlo i pro lechtivé téma, článek Revoluce v posteli. - více ukázek najdete ve fotogalerii