Dirigent, skladatel a klavírista Milan Svoboda založil Pražský Big Band (PBB) v roce 1974. Jazzové bigbandy neměly už tenkrát valnou vyhlídku pracovat jako stálí a hlavní chlebodárci pro své členy. Po nějaké době se těleso začalo setkávat jen když se podařilo sehnat nabídku na novou nahrávku, na festivalové vystoupení či koncertní šňůru. Při takových příležitostech vznikal i nový repertoár, převážně z pera Milana Svobody nebo stálých členů, a převážně také se stylovým zaměřením, které se vždy vymezovalo proti klasickému bigbandovému zvuku i stylu. Postupem času v PBB vyrostla řada sólistických osobností, které se etablovaly i ve vlastních projektech nebo jako opory dalších souborů.
Nejnovější album PBB bylo nahráno ve Studiu A Českého rozhlasu v neděli 4. září 2009 a vydala je nová edice Double MS, sponzorovaná zřejmě především Pražskou Teplárenskou. Vedoucí jazzového big bandu musí prostě nejenom udávat umělecký směr, ale také hledat stále nové možnosti uplatnění svého tělesa.
Výživné kvarteto
Program alba tvoří čtyři "klády", které znamenají další a nové přepracování věcí ze staršího repertoáru. Jejich stopáž sahá od osmi až do sedmnácti minut. Poměrně stručnější Bahno a Jak snadné se drží normálního bigbandového receptu: tutti téma, sóla v nichž se s prokomponovanými riffovými odpovědmi vystřídají Tomáš Křemeňák na tenor, Přemysl Tomšíček na trombón, Michal Gera na trubku a Svatopluk Košvanec na trombón.
Vesele jen vesele, Con funebrio je dneska v rámci tuzemské jazzové scény již slavné číslo se Svobodovým úšklebkem nad epochou socrealismu. Zádumčivě osudové štosy se střídají s free rozdováděnými zběsilými laufy, v nichž exceluje zejména Marcel Bárta na altku, pak se sólisticky prosadí barytonsaxofon Pavla Pivarčího, jehož sólo efektně přečnívá až do prázdného prostoru nad náhlou zámlkou všech ostatních hlasů. Tohle je ostatně Svobodův dosti častý kompoziční a aranžérský trik: střídání intenzit, zvuků a sazeb, které společně vedou až k představě plánovitě vytvářené kompozice.
O ALBUMilan Svoboda Prague Big Band: Sunday Session. CD, stopáž 49:30 minut. Vydala firma Double MS. |
Nejvýrazněji se ona metoda prosadí v nejdelší, téměř osmnáctiminutové nahrávce skladby Ve znamení střelce. Vznikla roku 2005, původně pro klasického cellistu Jiřího Bártu, Svoboda ji pak často hrál se svým jazzovým kvartetem, a teď se dočkala i bigbandového zpracování. Vedle tenorsaxofonu Milana Krajíce tu hlavní sólový hlas představuje Svobodovo piano, mnohobarevné a náladově pestré tak, jak jsme je už dlouho neslyšeli. Autor si tu vzpomněl i na svá studia vážné hudby: skladebná struktura je nejvíce prokomponována a jubilujícně gradující vypětí v závěru je vskutku působivé.
