|
Jaroslav Kaňák, vedoucí centrálního dispečinku Pražských vodovodů a kanalizací a tiskový mluvčí závodu Rozvod vody, to vysvětluje: "Jako všude na světě se v potrubích za mnoho let vytvářejí usazeniny, které jsou v případě změny toku vody nebo při napuštění či vypuštění strženy a způsobí zákal." Také vedoucí laboratoří Pražských vodovodů a kanalizací Radka Hušková tvrdí, že lidé nemají žádný zdravotní důvod nepít vodu z kohoutku. V případě nevhodných domovních rozvodů nebo je-li voda dlouhodobě stojatá může se stát, že lidem nechutná. To však podle Huškové neznamená, že je zdravotně nezávadná. "Nechutná jim proto, že je stojatá a teplá, a navíc může ve vodovodu docházet k oxidačně-redukčním pochodům. V takovém případě doporučuji vodu odtočit." Má-li voda nažloutlé zabarvení, je to způsobeno zvýšeným obsahem železa. Kvůli korozi trubek může dojít k překročení normy na železo pro pitnou vodu, ale zdravotně závadné to není, tvrdí Kaňáková. "Pouze voda není pěkná a není chuťově dobrá." Přiznává však: "Maximálně vám železo zabarví prádlo v pračce. Například když je někdo chudokrevný, lékaři mu předepíší ferronat, což je vlastně železo. To samozřejmě neznamená, že by se mohlo ve vodě vyskytovat běžně. V případě, že zjistíme zvýšenou koncentraci železa, potažmo barvy a zákalu, provádíme nápravná opatření, proplachy a odkalení potrubí," řekla Hušková. Jiným problémem ovšem je, že norma na pitnou vodu v Pražských vodovodech a kanalizacích má hodnoty stanovené pro dospělého člověka. Týká se to zejména oblasti dusičnanů. Například limit dusičnanů pro kojence pražská norma překračuje. "Dáte-li tuto vodu pít kojenci, může se začít dusit, proto je nutné používat vody pro kojence nebo minerálky," radí Hušková. Všichni odborníci oslovení MF DNES se shodují, že obsah nežádoucích látek ve vodě z kohoutku není o mnoho vyšší než ve vodách balených, a přestože jsou tyto balené vody asi dvěstěkrát dražší, dávají jim lidé přednost. Vedoucí laboratoří Pražských vodovodů a kanalizací Radka Hrušková však soudí, že ne všechny balené vody jsou naprosto v pořádku. Obsahují sice mnoho iontů, které organismus potřebuje, u některých stolních vod však nejsou limitovány některé mikroorganismy, zejména mezofilní a psychrofilní bakterie, a jejich koncentrace je tam vyšší než než ve vodě z kohoutku. Během prázdninových měsíců je spotřeba vody v metropoli nejnižší z celého roku. Příčiny jsou podle vedoucího centrálního dispečinku pražských vodovodů a kanalizací Jaroslava Kaňáka dvě. Jednak doba dovolených, kdy většina Pražanů odjíždí z města, jednak deštivé počasí, které na rozdíl od horkých dnů nevyvolává takovou potřebu vody ke sprchování. "V současné době už víc než měsíc prší, takže z tohoto hlediska je spotřeba vody menší," řekl Kaňák. Ani velmi slunečné léto však nepřeváží spotřebu vody v zimě. V západních zemích je tomu podle Kaňáka opačně, a proto jsme pro ně z tohoto hlediska jakousi kuriozitou. "Mrzne-li dlouho, stoupá počet havárií a my potrubí nestíháme opravit," řekl Kaňák. Nedostatek vody zatím podle Huškové Praze nehrozí. Možná právě naopak. Například v roce 1999 Praha spotřebovala necelých 168 milionů metrů kubických vody, což je o třináct milionů kubíků méně než předchozí rok. Důvodem je zejména snížení odběru velkými pražskými podniky. "Navíc řešíme obnovu distribuční sítě tak, aby byly minimalizovány ztráty vody a aby se téměř všechna dostala do spotřeby," řekla Hušková. Na tuto opravu, která potrvá od letošního roku do roku 2003, získala Praha půjčku od Evropské investiční banky v hodnotě padesát milionů euro. |
- pondělí 31. července 2000
