Zkamenělinu objevil americko-britský tým vědců na severu Madagaskaru. Tlustého obojživelníka, který žil před 65 až 70 miliony let, označili jako "ďábelskou žábu", když ji pojmenovali Beelzebufo ampinga.
První část jména je totiž složena z řeckého slova beelzebub (ďábel) a latinského bufo (žába). Ampinga znamená štít a charakterizuje část jejího těla.
"Ďábelská žába byla větší než kterákoli její dnešní příbuzná," řekl paleontolog David Krause z univerzity Stony Brook ve státě New York. Vážila kolem 4,5 kilogramu a dlouhá byla až 41 cm.
"Nepohybujeme se ve sféře teorie, pokud do jejího jídelníčku zařadíme ještěrky, drobné savce a žáby. Díky její velikosti je možné, že se živila i vylíhlými mláďaty dinosaurů," řekl agentuře Reuters Krause.
Po obří žábě zůstali příbuzní
Vědci se domnívají, že "ďábelská žába" je příbuznou obojživelníků, kteří dnes žijí v Jižní Americe. Tyto žáby mají stejně jako ona velikou tlamu a některé z nich i podobné "růžky" na hlavě.
Podle Krauseho v dnešní době tak velká žába nikde na světě nežije. "Vypadá, jako by užívala steroidy," řekl k její tělesné konstituci. Největší žába dneška, veleskokan goliáší, obývá západní Afriku, měří 33 cm a váží 3,3 kg.
Příbuznost těchto druhů potvrzuje podle vědců teorii, že Madagaskar byl před miliony let spojen s tehdy teplejší Antarktidou a s jižním americkým kontinentem.
Pravěká žába podle všeho netrávila většinu života ve vodě. Možná lovila ze souše nebo z listů leknínů, kde číhala jako její dnešní příbuzní. Maskování jim umožňuje vyčkat si na kořist a zaútočit z vhodné vzdálenosti.
Fragmenty kostí "ďábelské žáby" vědci objevili již v roce 1993. "Od té doby jsme shromažďovali úlomky a dávali je dohromady jako puzzle," popisuje dlouhou cestu k popsání žáby Krause.
Beelzebufo je sice královnou mezi žábami, ovšem obojživelníkům vládne jiný druh. V prvohorách, před 250 miliony let, žil Prionosuchus, který se podobal dnešnímu krokodýlovi. Ten dorůstal až devítimetrové délky.
